Al Ain: zelená oáza uprostřed pouště

© Kateřina Lefebvre

Největší zelená oáza emirátu Abú Dhabí člověku vyrazí dech. Uprostřed nekonečné písečné pouště na hranici s Ománem vyrostlo jedno z nejstarších permanentně obydlených měst na světě, které se dnes díky více než 650 000 obyvatel změnilo na čtvrté největší město Spojených arabských emirátů.

Město kolem pramene

První osídlení v těchto místech se datuje už do doby před 4000 lety. Z tohoto období zbylo obrovské množství kruhových hrobek, v nichž byly nalezeny kostry, ale i bronzové předměty a perly. Rozesety jsou na svazích hory Jabel Hafeet, jež se tyčí nad městem do výšky 1249 metrů.

Důvod, proč tu lidé zakládali svá obydlí, je ukrytý už v názvu města – výraz Al Ain znamená v arabštině pramen. Právě k němu přicházeli od dávných dob kočovníci, aby zde napojili svá stáda, usazovali se tu zemědělci a jako zastávku na své dlouhé cestě využívali tuto oázu i obchodníci převážející v karavanách své zboží mezi Ománem a jižní částí Perského zálivu.

Široké bulváry lemované palmami s luxusními hotely, přepychovými obchody, mešitami i univerzitami dávají zcela zapomenout na fakt, že hlavním zdroj příjmů celého okolí v minulosti i současnosti představuje pěstování a prodej datlí.

Datle jako základ potravy

Datlovníky dle arabského přísloví patří nohama do vody a hlavou do ohně, a přesně to jim tato oáza nabízí. Na pozemku o rozloze 1200 ha tady roste skoro sto padesát tisíc datlových palem ve sto druzích. Jejich pěstování vyžaduje nekonečnou práci, sestávající ze zavlažování, udržování zavlažovacího systému, hnojení a stříkání, ale i z ručního opylování. Právě proto tu lze spatřit jen samičí stromy, které přinášejí úrodu.

Po mnohá tisíciletí znamenaly datle pro místní obyvatele základní potravinu, neboť obsahují velké množství bílkovin, vitamínů i minerálů, zcela v nich chybí tuk a až 70 % jejich váhy tvoří cukr, který tělu dodá mnoho potřebné energie. Hrst datlí s čerstvě nadojeným velbloudím či kozím mlékem představovala ještě donedávna hlavní potravinu vůdců karavan a nomádů.

Lidé však využívali i další části těchto stromů: datlové listy na střechy hliněných chýší, dřevo na topení a odumřelé listy a datlová jádra posloužila jako krmení pro kozy, osly a velbloudy. Není proto divu, že se datlovníky vysazovaly vždy při narození syna a každý mužský potomek tu měl vlastní sad.

Během staletí se způsoby pěstování těchto stromů moc nezměnily. Jen trsy datlí se teď obalují do speciální síťky, aby nepopadaly na zem a snadněji se trhaly. V době sklizně tu můžete pozorovat zaměstnance oázy, jak pomocí speciálně uvázaného lana šplhají na vršky palem, odkud tyto trsy opatrně sundávají. Evropskými bezpečnostními normami by určitě neprošli.

Dodnes je možné si na zemědělských pozemcích ve městě prohlédnout jeden z nejstarších známých zavlažovacích systémů na světě, využívající studny, z kterých byla voda čerpána pomocí velbloudí síly. Velkým překvapením pro Evropany je i fakt, že voda z pramenů není příliš osvěžující, neboť vyvěrá ze země už teplá.

Národní muzeum

Na východní straně datlového sadu se nachází Národní muzeum. V polovině minulého století probíhalo na území emirátu Abú Dhabí množství výzkumných vrtů, hledajících zdroje ropy. Právě v okolí Al Ain, ale i v Umm-Al-Nar u hlavního města přitom byla objevena bohatá archeologická naleziště, neboť právě v těchto místech se protínaly dálkové cesty karavan. Aby nalezené předměty, staré až pět tisíc let, ochránil, založil pro ně tehdejší vládce emirátu šejk Zajd bin Sultán Ál Nahján muzeum. Právě jeho motto: „Kdo nemá minulost, nemá ani přítomnost ani budoucnost,“ si lze přečíst nad vstupními dveřmi.

Muzeum bylo otevřeno 2. listopadu 1971 a zpočátku sestávalo pouze ze dvou částí. První, zaměřená na etnografii, mapovala život lidí před objevením ropy a k jejím nejzajímavějším exponátům patřila stará verze koránu, tradiční ženské šaty či zvláštně konstruovaná rouška na obličej, kterou ženy v poušti používaly k ochraně nosu a úst. Druhá část expozice vystavovala archeologické nálezy od doby kamenné až po vznik islámu. Část exponátů je věnována také době krátce po objevu ropy, která naprosto změnila život místních obyvatel. Díky ní a zásobám zemního plynu má tento emirát jeden z nejvyšších hrubých domácích produktů v přepočtu na jednoho obyvatel na světě.

O tři roky později přibylo ještě křídlo s dary, které šejkovi věnovali králové a prezidenti mnoha zemí celého světa. Prohlédnout si tu lze porcelán a keramiku, ale i zlaté meče, stříbrné dýky, pušky a každého zaujme i nádherný zlatý model lodě.

Otec národa a zakladatel SAE

Původní sídlo zakladatele muzea, šejka Zajda bin Sultána Ál Nahjána, zakladatele Spojených arabských emirátů, se nachází na druhé straně zahrady.

„Otec národa“ se narodil v hlavním městě emirátu roku 1918 jako čtvrtý a nejmladší syn vládce Abú Dhabí Sultána bin Zajda Ál Nahjána. Prameny se ale rozcházejí v konkrétním dnu – jeho narozeniny bývají datovány od května do listopadu. Jisté však je, že roku 1927 odešel do Al Ain, kde si o deset let později postavil dodnes zachovalý palác ze skořicově zbarveného kamene. Tuto jednoduchou elegantní stavbu, rozdělenou nádvořími na prostory soukromé, oficiální a místnosti určené hostům, využíval až do roku 1966, kdy se stal vládcem Abú Dhabí.

V kontextu Perského zálivu byl vždy považován za liberálního panovníka, který např. povolil soukromá média či přiznal práva ženám a prosazoval svobodu vyznání. Za to se na něj neustále snášela kritika příznivců radikálnějších směrů islámu. Po dobu své vlády se vždy aktivně zasazoval o sjednocení sedmi emirátů do společného státu, a když se mu to roku 1971 povedlo a vznikly Spojené arabské emiráty, byl Nejvyšší radou sedmi emirátů zvolen jejich prezidentem. V této funkci vytrval až do své smrti v roce 2004.

Neobývaný palác pak byl roku 1998 zcela zrenovován a o tři roky později začal sloužit jako muzeum vládnoucí rodiny. Vše je vybaveno tak jako v dobách, kdy tu šejk žil. Návštěvníci si mohou prohlédnout nejenom přijímací místnosti a obrovskou kuchyni, ale i soukromé pokoje jednoho z nejbohatších mužů světa.

Velbloudí trh

Žádný návštěvník Al Ain by neměl pominout prohlídku posledního dochovaného velbloudího trhu ve Spojených arabských emirátech, nacházejícího se na severním okraji města. V dlouhých řadách zastřešených kójí, chránících zvířata před úporným sluncem, stojí stovky kusů velbloudů různé velikosti, stáří i odstínů srsti. Chce-li si některý z nich lehnout, majitel jej okamžitě dlouhou tyčí přinutí postavit se na nohy, protože o ležící zvíře by nikdo neměl zájem.

Velbloudí trh je světem sám pro sebe a život tu plyne zvláštním tempem. Prašné a hlučné prostranství objíždí kupci v luxusních autech a vyhlíží to správné zboží. Padne-li jim něco do oka, vystoupí a vzrušeně nahlas smlouvají s majitelem. Z pohledu Středoevropana až děsivá diskuse končí přátelským poplácáním po zádech a potřesením rukou mezi oběma vyjednávajícími stranami. Obchod je uzavřen a zakoupené kusy odváží dodávky.

Každý den se tu prodají stovky kusů zvířat, určených na maso, mléko či na závody velbloudů.

Dostihy jsou ve Spojených arabských emirátech velmi oblíbeným sportem s tisíciletou tradicí. Probíhají většinou v pátek a v sobotu odpoledne a velbloudi při nich vyvinou rychlost až 30 km v hodině. Každého, kdo se jich účastní poprvé, překvapí fakt, že mladé jezdce tu většinou už nahradili dokonalí roboti, kteří umí už reagovat na hlasové pokyny trenérů.

Výlet do Al Ain nabízí několik českých cestovních kanceláří.

Jako fakultativní zájezd je možné si koupit výlet do Al Ain v rámci poznávacích zájezdů do Dubaje CK Grand Travel. Máte-li zájem cestovat samostatně, z Prahy a Ostravy létají každý den pravidelné linky do Dubaje, kde si můžete objednat výlet přímo u některé z místních cestovních kanceláří. Cesta z Dubaje do Al Ain trvá asi hodinu a půl.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.