Anglesey: největší ostrov Walesu

© Kateřina Lefebvre

Ostrov Anglesey, schovaný u severozápadního pobřeží Walesu, není vůbec tak bezvýznamný, jak se na první pohled může zdát. Přejet přes něj vždy museli všichni, kdo se vydali lodí z Irska do Anglie, a dnes je oblíbeným cílem turistů z celého světa.

Úrodná půda, ideální podmínky pro rybáře a jedinečná obchodní cesta spojující přístav v Irském moři s velkými městy ostrova Velká Británie lákaly pozornost mnoha dobyvatelů, takže jej napadli Římané, Irové, Vikingové, Normani i Sasové. Nakonec si jej ve 13. století společně s celým Walesem podmanil anglický král Eduard I. a připojil jej ke své říši.

V posledních desetiletích Anglesey profituje především z turistického ruchu. Téměř 720 km² okouzluje mírně zvlněnou krajinou s nízkými kopci, ohraničenou dvěma sty kilometry nádherného pobřeží. Úchvatná příroda se tu prolíná s unikátními památkami a skýtá skvělé možnosti pro dobrodružné plavby, potápění, rybaření, jachtaření a windsurfing. Na své si tu ale přijdou i cyklisté a do ostrova se zamilují i ti, kdo se vydají na pěší výlety.

Most přes Menajskou úžinu

První zajímavost čeká na návštěvníky Anglesey už při přejezdu přes Menajskou úžinu, která jej odděluje od „pevninského“ Walesu. Ta vždy představovala velký problém pro všechny cestovatele přijíždějící z přístavu Holyhead do Anglesey, ale i pro sedláky, kteří svůj dobytek prodávali na trzích za ní.

Když došlo roku 1801 ke sjednocení Irska s Anglií, začalo se více lidí přepravovat mezi těmito dvěma zeměmi. Cesta mezi Dublinem a Londýnem trvala 36 hodin a její součástí byl i nebezpečný přívoz nepředvídatelnou Menajskou úžinu.

Proto vláda pověřila Thomase Telforda vypracováním systému silnic mezi hlavním městem Spojeného království a Holyheadem, odkud odplouvaly lodě do Irska. V rámci tohoto projektu pak byl 30. ledna 1826 otevřen první větší železný visutý most na světě. Jeho konstrukce vycházela z přírodních podmínek, kdy kvůli pískovému podloží a rychlému proudění vody tu nebylo možné uchytit pilíře do dna, a zároveň reflektovala požadavek, aby přes úžinu mohly i nadále proplouvat obchodní a vojenské lodě.

Vznikl tak 417 metrů dlouhý most, kde je vozovka zavěšena na šestnácti obrovských řetězech ve výšce 30,5 metrů nad hladinou. Roku 2005 byl jako jeden z nejkrásnějších mostů ve Spojeném království zapsán na seznam světového kulturního bohatství UNESCO.

Jen kousek od Menajského visutého mostu pak roku 1855 vyrostl most další, přes nějž kromě silnice vede i železniční trať. Na Anglesey se dnes jezdí převážně tudy, ale právě při jeho přejezdu se naskýtá ten nejkrásnější výhled nejenom na Telfordův technický zázrak, ale i na celou Menajskou úžinu.

Sloup markýze z Anglesey

Snad každý Brit zná proslulý rozhovor:

„Bože, sire, přišel jsem o nohu.“

„Bože, sire, opravdu.“

Proběhl roku 1815 mezi vévodou Wellingtonem a jeho zástupcem Henry Pagetem během bitvy u Waterloo. Paget, ač jednonohý, žil šťastně ještě celých 39 let a zemřel v požehnaném věku 85 let. Navíc za své zásluhy během této bitvy získal nový titul markýz z Anglesey.

Na jeho památku pak u Menajské úžiny roku 1817 vyrostl 27 metrů vysoký památník z vápence z asi 20 km vzdálené rybářské vesničky Moelfre.

Architekt Thomas Harrison pro něj vybral místo na skále, kde dříve stávala starověká pevnost, a dal mu podobu antického sloupu. Jeho tělem vede 115 schodů na vyhlídkovou plošinu, kam roku 1860 přibyla bronzová socha markýze. Každému, kdo se odvážil překonat ne příliš důvěryhodné schody, se pak z vrchu otevřel nádherný pohled na pohoří Snowdonia, ostrov Anglesey a Menajskou úžinu.

V roce 2014 byl však památník kvůli katastrofálnímu technickému stavu uzavřen a dodnes není jeho osud kvůli finančním problémům jistý.

Barclodiad-Y-Gawres

Kmeny, které kdysi obývaly Anglesey, po sobě zanechaly několik hrobek, menhirů i pevností. Mezi ty, které lze dodnes navštívit, patří největší neolitická mohyla na ostrově Barclodiad-Y-Gawres. Najít ji lze na útesu na jihozápadním pobřeží a z dálky vypadá jako pravidelný travnatý kopeček.

První větší vykopávky tu proběhly v letech 1952 a 1953, kdy byla objevena nejenom šest metrů dlouhá chodba, vedoucí do centrální místnosti s bočním prostory, ale i ostatky dvou chlapců, zvířecí kosti a schránky mořských živočichů. Nejpřekvapivější však byl nález pěti kamenů zdobených geometrickými tvary, spirálami a čárami, ke kterým po průzkumu roku 2001 přibyl ještě další jeden.

Velkou část kamenů z původní hrobky bohužel využívali v 18. století místní farmáři jako stavební materiál, takže její horní část zcela zmizela Proto ji v polovině 20. století zastřešila betonová deska porostlá travou tak, aby maximálně připomínala originál.

Jen 11 km odtud odkryl roku 1865 kapitán François du Bois Lukis z Guernsey další chodbový hrob Bryn Celli Ddu. V dopise svému bratrovi popisuje, že tu našel kousky olova, předměty z pazourku a keramiku. Jeho nálezy dnes lze obdivovat v Britském muzeu, které je od Bois Lukisových dědiců po jeho smrti odkoupilo.

Maják South Stack

Na severozápadě Anglesey leží ještě menší ostrůvek Holy Island s drsnou krajinou vřesovišť a hlodáše evropkého. Okolní nebezpečné útesy představovaly nevyhnutelnou zkázu pro mnohá plavidla, a tak byl na pobřežním skalisku pro lodě připlouvající po Irském moři do přístavů v Holyhead či Dún Laoghaire vybudován maják.

Cesta k němu není zrovna jednoduchá. Kdo jej chce navštívit, musí sejít 400 kamenných schodů a přejít úzký můstek, postavený ve dvacátých letech 19. století – do té doby byl maják zásobovaný jen košíkem s jídlem zavěšeným na provazu.

Roku 1964 byl původní 28 metrů vysoký maják nahrazen novým a o necelých dvacet let později byl zcela uzavřen. Jeden z nejhezčích velšských majáků je však dnes přístupný turistům. Ti si mohou prohlédnou strojovnu s motorem, výstavu o historii stavby a v reálných kulisách si představit krušný život správce majáku.

Llanfai PG

Nejnavštěvovanější a nejfotografovanějším místem na Anglesey je paradoxně vesnice, kde není vůbec, ale vůbec nic.

Turisté se tu však zastavují kvůli jejímu neuvěřitelně dlouhému jménu, které v originále zní Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Shluk 58 písmen a 51 hlásek (Ch a LL označují jednu hlásku) zajistil obci titul nejdelšího názvu sídla v Evropě. Dle pověsti jej vymyslel hostinský, aby zvýšil atraktivitu jinak naprosto nezajímavého místa. Vesnice tak získala název, které v překladu zní: Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně.

Přestože v Llanfai PG, jak vesnici místní běžně označují, žije jen něco málo přes tři tisíce obyvatel, každý rok se tu zastaví více než půl milionu turistů, z nichž žádný nemůže odjet bez fotky své maličkosti pod nápisem na místním nádraží. Že se hostinskému jeho záměr vydařil, dokazuje i vedlejší turistické obchodní centrum, které se každým rokem rozrůstá.

I když obci nepatří titul nejdelšího názvu na světě, v Guinnessově knize světových rekordů je zaznamenána jako nejdelší registrovaná doména.

Co dál navštívit na Anglesey:

Anglesey Sea ZOO – unikátní akvárium ukazující život v britských vodách

Model Village and Gardens – zmenšené modely budov na Anglesey i jeho přírodních památek

Beaumaris Castle – středověký hrad ze 13. století, který nechal postavit Eduard I. jakou součást svého Železného kruhu

Plas Newydd Historic House – vesnické sídlo obklopené parkem a zahradami, sídlo 1. markýze z Anglesey.

Penmon Priory – zbytky převorství ze 13. století, patřící řádu Augustiánů

Článek byl publikován 15. 5. 2017 v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.