Antibes: „Domov slunce a krásných žen, kde všechno zpívá.“ (Victor Hugo)

© Věra Víšková

Roku 340 př. n. l. se Řekové usazení už více než jedno století v Marseille rozhodli vybudovat novou osadu. Ideální místo pro ni našli na okraji Andělské zátoky, naproti již starší osady Nice. Podle toho také dostalo město jméno: Antipolis, tedy město naproti. A odtud byl už jen krůček ke zkomolení jeho názvu na Antibes.

Tichá sestra honosných center

Po odchodu Římanů se město dostalo pod nadvládu Janova a od 11. století patřilo papeži. Ten ho ovšem věnoval rodině Grimaldi, když nemohl splácet úvěr, který od nich získal. Ti jej roku 1481 prodali Francii, a tak Antibes v roli nejvýchodnějšího přístavu získával na významu. I když sem na konci 19. století začali jezdit první turisté a mnoho umělců jako Graham Green, Scott Fitgerald, Pablo Picasso tu našlo své dlouholeté útočiště, nikdy se nestal hlavním turistickým lákadlem Azurového pobřeží a vždy zůstával ve stínu rozmařilejších Cannes a Nice.

V současné době je Antibes přímořské městečko se 72 000 obyvateli. Stalo se jedním z nejvýznamnějších evropských středisek květinářství (v jeho okolí se nachází přes osm set skleníků o celkové rozloze tři miliony m²) a mnohá desetiletí si nese pověst sídla intelektuální a umělecké elity.

Přístav pro bohaté

Srdce města v době antiky tvořil přístav, dnes zvaný Port Vauban. Tento název získal podle markýze Vaubana, pevnostního architekta krále Ludvíka XIV., který ho obehnal hradbami a vystavěl z něho pevnost.

Dnes je z něj největší soukromý přístav ve Středomoří a díky přepychovým výletním jachtám, které zde kotví, získal přízvisko milionářský. Domovské kotviště tady má například 86 metrů dlouhá jachta ruského podnikatele Romana Abramoviche Ecstasea či jachta Octopus, patřící spoluzakladateli firmy Microsoft Paulu Allenovi. V případě zájmu je možné zakotvit tu svou loď za roční poplatek ve výšce jeden až jeden a půl milionu euro.

Picasso ve starém sídle monackých knížat

Hrad, který se vzpíná na nejvyšším bodě města, nechali postavit již Grimaldiové ve 12. století na místě původní římské akropole. V 16. století se z něj stalo pohodlné sídlo královského guvernéra, od roku 1802 tu měla své prostory radnice a v letech 1820 až 1924 byl využíván jako kasárna.

O rok později se dostal hrad do majetku města, které v něm zřídilo muzeum rodiny Grimaldi. Jeho prvním kurátorem se stal profesor Romuald Dor de la Souchér. Právě on to byl, kdo roku 1946 nabídl část hradu ke zřízení ateliéru Pablo Picassovi. Ještě za jeho života tu vzniklo první muzeum na světě věnované tomuto umělci, takže dnes je tu ke zhlédnutí jedna z největších sbírek Picassových prací, obsahující 32 litografií, 24 maleb, 44 kreseb, 11 olejomaleb, 80 kusů keramiky, 2 sochy a 5 tapisérií.

Tučňáci, lední medvědi a kosatky ve Středomoří

I když leží mimo centrum města, většina turistů nevynechá návštěvu Marineland. Jedná se o mořskou zoologickou zahradu, která byla založena roku 1970 jako malé mořské akvárium. Do dnešních dnů se však rozrostla do podoby jednoho z největších na světě a každý rok tuto atrakci navštíví přes

1 200 000 návštěvníků. Ti zde mohou projít 30 metrů dlouhým žraločím tunelem, z galerie nahlédnout na korálový útes, dotknout se rejnoků a prohlédnut si tučňáky, lachtany, tuleně a dva lední medvědy. Celou ZOO ještě doplňuje show s kosatkami, delfíny a lachtany.

Tradiční provensálský trh

Každé dopoledne mimo pondělí se v Antibes na Cours Masséna koná provensálský trh. Místní obchodníci tu otevřou své stánky, které nabízejí přehlídu chutí, vůní a barev. Jen těžce se odolává jejich produktům, koření, čerstvým i sušeným kyticím, korýšům a málo kdo po ochutnání nekoupí čerstvý kozí sýr, sušené klobásy či fantasticky vonící ovoce.

Odpoledne se tržiště promění a své výtvory zde vystavují a prodávají lokální sochaři, hrnčíři, skláři, šperkaři, keramici, … Každý si tu prostě najde to své.

Článek byl publikován 10. 3. 2015 na stránkách https://www.radynacestu.cz/magazin/antibes/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.