Britské telefonní budky

© Aneta Majerová

Řekne-li se Londýn, snad každému se vybaví červené telefonní budky.
Ty první vznikly už roku 1921 a většina z nich stála na venkově. Byl to tzv. typ K1 (písmeno K označovalo „kiosk“), který byl dřevěný a bíle natřený s červeně orámovanými okny a pyramidální střechou.
O tři roky později však byla vyhlášena designerská soutěž na jejich novou podobu, kterou vyhrál sir Giles Gilbert Scott, známý jako autor Waterloo Bridge či Battersea Bridge. Navrhl tzv. typ K2 ze šroubovaných litinových profilů na betonovém podstavci, přičemž podobu ovlivnil autorův oblíbený klasicismus. Přestože Scott chtěl, aby byly telefonní budky stříbrné barvy s modrozeleným reliéfem, komise doporučila dnes již kultovní červenou barvu.
Od roku 1926 bylo (především v Londýně) rozmístěno asi 1700 těchto typů telefonních budek, z nichž se dodnes dochovalo jen asi dvě stě.
Brzy se však ukázalo, že tento model je poměrně nákladný, a tak v roce 1935 Scott přepracoval u příležitosti stříbrného výročí vlády krále Jiřího VI. na jednodušší, a tím i levnější typ K6. Tehdy poprvé se červené telefonní budky objevily i mimo Londýn.
V průběhu let vznikly pak i budky černé, spravované jinými operátory než British Telecom, či modré typu KXPlus, které v 90. letech 20. století umožňovaly přístup na internet.
Dnes už tyto britské ikony ztrácí svůj původní účel a jejich vlastník BT hledá jejich nové uplatnění. Navrhl proto možnost tzv. adopce, kdy si je za jednu libru mohou koupit obce, podniky či jednotlivci, kteří jim vdechnou nový život. Lze tak vidět budky přeměněné na obchůdky se suvenýry, kavárničky či dokonce i veřejné knihovny.
Červené telefonní budky však stále patří k vyhledávaným objektům fotoaparátů turistů z celého světa. A kde můžete pořídit ty nejlepší snímky? Třeba na Board Court v Covent Garden, kde najdete hned pět budek vedle sebe, či na Parliament Square, kde se v jejich pozadí hrdě tyčí Clock Tower.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.