Čtvrť červených luceren

© Kateřina Lefebvre

De Wallen – zídky. Nevinný místní název označuje asi nejznámější čtvrť červených luceren v Evropě.  Rozkládá se kousek od přístavu,  na východ od ulice Damrak. V kulisách sex shopů, peep show, sex divadel či muzea erotiky se tu v osvětlených výlohách a oknech nabízejí spoře oděné ženy a dívky všeho věku, ras i proporcí (v některých případech i pohlaví) a návštěvníci jejich služeb hojně využívají.  Nic tu není ponecháno představivosti a Nizozemci jsou hrdí na svoji otevřenost a toleranci – činnosti, jako je prostituce či prodej lehkých drog, berou jako lidské, tedy není důvod je pokrytecky potlačovat.

Na rozdíl od mnoha podobných míst po celém světě se tu však jedná o legální byznys a dámy ze své činností odvádějí daně. Jejich výši určuje město s ohledem na aktuální objem turistického ruchu. Pracující zde mají i své odbory, které chrání jejich zájmy před státem, ale také kontrolují, zda tu vše probíhá podle pravidel – nelegální jsou například pasáci, kteří mohou být odsouzeni až k šesti letům vězení.  Stát ženám nabízí pravidelné lékařské prohlídky a monitoruje jejich pracovní podmínky a postupy.

Jak to všechno začalo?

Historie prostituce je v Amsterdamu zmapována už od 13. století. Tehdy ženy s červenými lampami chodily do nově rozvíjejícího se přístavu za námořníky. A proč právě s červenými lucernami? Lépe se prý v tomto světle blýskají zuby a ženy jsou tak přitažlivější! Od roku 1478 se prostituce regulovala zákonem. Město vymezilo prostor kousek od přístavu a ty, které opustily zónu jim vyhrazenou, byly ostudně přivedeny zpět za potupného zvuku trumpet.

Snahám o kontrolu tohoto odvětví se více či méně dařilo po celá staletí. Roku 2008 Amsterdam vyhlásil Project 1012. Číslo v názvu nemá nic společného s místní činností, ale označuje poštovní kód této čtvrti. Záměrem tohoto projektu je snížit počet místních prostitutek na polovinu a jejich pracoviště proměnit v bary, obchody a umělecké galerie.

Kostel – srdce čtvrti červených luceren

Ve změti neonu, barev a všemožných lákadel turista snadno přehlédne krásu této oblasti – domy ze 14. století, úzké dlážděné uličky či kanály obklopené stromy.

Podaří-li se návštěvníku bez morální, ale někdy i estetické úhony projít masami polonahých těl, dostane se uprostřed této čtvrti k nejstarší stavbě v Amsterdamu Oude Kerk, tedy Starému kostelu. Současná podoba kostela je ve stylu gotiky a byla postavena na místě původního dřevěného kostelíka z 12. století a pak jeho kamenné přestavby ze století  třináctého. Ještě dříve na tomto místě bylo pohřebiště.

Právě v tomto kostele se roku 1345 stal zázrak. Nemocný muž nemohl pozřít hostii, a proto ji hodil do ohně. Hostie však neshořela  a z tohoto kostela se stalo poutní místo.

Hned před kostelem je do dlažby zasazena plastika v podobě bronzového ňadra. Neznámý autor ji tu instaloval v únoru roku 1993. Jen o pár metrů dál mohou turisté obdivovat sochu s názvem Belle, umístěnou sem na počest všech prostitutek i prostitutů. Na pamětní desce pod ní je vyrytý nápis v angličtině: Respektujte sexuální pracovníky celého světa.

Náš pán v podkroví

Mnoho návštěvníků Amsterdamu překvapí, že jen kousek od těchto míst, v srdci této zvláštní čtvrti, se nachází další, tentokrát tajný kostel. Říká se mu Amstelkring, ale jeho pravý název zní Náš pán v podkroví. Toto podivuhodné jméno souvisí s událostmi roku 1578. Tehdy zvítězila reformace a katolíkům bylo akceptováno praktikování jejich víry pouze v soukromí – tak, aby dům, v němž se bohoslužby odehrávaly, nebyl zvenčí vůbec poznatelný.

Proto začaly vznikat tajné kostely,  z nichž se ovšem dochoval pouze tento v podkroví kupeckého domu. Odměnou za zdolání strmého úzkého schodiště je nádherný pohled na malou půdní kostelní loď s elegantními balkony a s bohatě zdobenými varhanami.

Hlídané místo neřesti

Paradoxně je tato část Amsterdamu nejbezpečnější z celého města – 24 hodin denně tu prochází policejní hlídky a pracuje zde také množství soukromých strážců, které si najímají samy dívky. I když člověk zrovna neplánuje využití nabízených služeb v této oblasti, stojí za to se sem zatoulat a užít si místní atmosféru. Pár slečen je tu k vidění po celý den, ale vše začne ožívat až k večeru a největší ruch je tu od  jedenácté hodiny večerní do dvou až tří hodin ráno. Jen je dobré si pořád uvědomovat, že toto je jen jedna ze zajímavostí, které Amsterdam nabízí.

A jedno varování: nezkoušejte slečny ve výlohách fotit – během sekundy se vynoří svalnatý muž a vy přijdete o foťák!

Článek vyšel na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/ctvrt-cervenych-luceren/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.