Dysert O´Dea: opuštěná pustevna

© Kateřina Lefebvre

Ztracen uprostřed irského hrabství Clare, nedaleko města Corofin, leží (dle Irů) jedno z archeologicky nejbohatších míst v Evropě. Pětadvacet památek tu jen kousek od sebe nabízí nahlédnutí do lidské historie přesahující více než 3700 roků. Na cestovateli dosud neobjevené destinaci si můžete v klidu a zcela sami prohlédnout dějiny Irska – a na rozdíl od turisticky frekventovaných lokalit se jich můžete i dotknout. Pravděpodobnost, že tu budete jedinými cizinci, je velmi vysoká.

Svatý Tola a jeho klášter

Název celého komplexu je spojený se svatým Tolou. Ten sem v 8. století přišel, aby tu strávil svůj pokojný život poustevníka. A právě z latinské podoby výrazu pro pusté místo desertum vznikla první část názvu této lokality.

Svatý Tola tu však nezůstal dlouho sám a založil klášter, jenž se stal významným střediskem kultury a vzdělávání. Jeho součástí byl i kostel pojmenovaný po svém zakladateli. Z původní stavby z 8. století se nic nedochovalo, ale obdivovat tu lze ruiny stavby z 12. až 16. století. Návštěvníky udiví především velmi dobře zachovalý unikátní dva metry vysoký a asi metr široký portál sestávající ze čtyř oblouků. Ty jsou zdobeny mimo jiné i dvanácti velmi realisticky provedenými lidskými a sedmi zvířecími hlavami.

Součástí klášterního komplexu bývala vysoká kulatá věž. Ty se v Irsku stavěly v období od 10. do 12. století a dosahovaly až 30 metrů. Do výšky se zužovaly a zakončeny byly kuželovou kamennou střechou. Sloužily jako zvonice, jako trezor na uchovávání vzácných rukopisů, ale především jako úkryt pro mnichy a obyvatele okolních farem v době nebezpečí. Jejich vchod se nacházel ve výšce tří až čtyř metrů a dostat se do něj bylo možné pouze po žebříku, který se spouštěl z vrchu z vnitřku věže. Stejně tak i mezi jednotlivými patry věže se mohli její obyvatelé pohybovat pouze po žebříku.

Věž v Dysert O´Dea se v 16. století přeměnila na věž obrannou a v roce 1651 byla poškozena Cromwellovými vojsky. I tak je tu však možné obdivovat její pevné základy a vchod vysoko nad zemí.

Bílý kříž svatého Toly

Cestou ke kostelu, jež vede přes louku, na níž se pasou stáda krav, nelze přehlédnout Bílý kříž sv. Toly. Tzv. vysoké kříže vznikaly v Irsku v 12. až 13. století. Bývaly až devět metrů vysoké a sloužily mimo jiné ke vzdělávání negramotných prostých lidí. Bohatá výzdoba jejich předchůdců, tzv. keltských křížů, v dřívějších dobách zobrazovala prosté keltské vzory, ale později po pokřesťanštění Irska byly znázorňovány především biblické motivy, jejichž prostřednictvím mohli i negramotní zemědělci vnímat příběhy Starého i Nového zákona.

Kříž svatého Toly z 12. století je jedním z nejlépe zachovaných v celé zemi – jako jeden z mála dodnes stojí na původním místě a není nahrazen replikou. Dvě velké postavy na jeho přední straně zůstaly obdivuhodně zachované – jak v horní části vyobrazený ukřižovaný Kristus, tak biskup na vertikální ose kříže, o němž se předpokládá, že se jedná o ztvárnění samotného sv. Toly.

Přestože kříž stojí po staletí na původním místě, několikrát jej i opustil. Bylo to při opravě roku 1683, poté, co jej poničila Cromwellova vojska, o dvě století později při opravě rodinou Synge a také roku 1960, kdy odcestoval do Barcelony na výstavu irského umění. Při té příležitosti se zjistilo, že kříž sestává ze tří částí, z nichž každá obsahuje speciální výřez a spojovací čep tak, aby všechny díly do sebe zapadly.

Hrad rodiny O´Dea

Druhá část názvu Dysert O´Dea pochází ze jména klanu, který tu po staletí žil a vlastnil pozemky. Už v knize Války králů Turloigh od Johna McGratha z roku 1350 je zmiňováno hrdinství tohoto rodu, jež spolu s irským velekrálem z 11. století Brian Boru bojoval proti Dánům.

Jejich potomek Diarmund O´Dea postavil roku 1490 na vyvýšené skále nedaleko kláštera hrad. Ten měl podobu klasického „tower house“, tedy věžového hradu typického pro Irsko v 15. až 17. století. Jednalo se o opevněná sídla, jejichž základ tvořila obytná vysoká hranolová věž. Kolem ní bylo malé nádvoří obehnané kamennou zdí, které sloužilo v době obléhání hradu jako výběh pro skot.

Hrad rodiny O´Dea čelil mnoha útokům a nájezdům. Byl svědkem bojů mezi feudálními klany, při obléhání Cromwellovými vojsky přišel o vrchní patro a část schodiště, ustál rolnické i náboženské nepokoje a několikrát změnil vlastníka.

Roku 1970 jej koupil potomek původních majitelů John B. O´Day, který při svých cestách po Irsku náhodou zjistil, že hrad je k mání. Spolu se společností Dysert Development Association provedli opravy co nejvíce odpovídající původní podobě hradu a spravují jej dodnes. Věž byla změněna v muzeum, vystavující předměty nalezené v okolí, dokumentující historii od doby kamenné po rok 1922. Určitě stojí za to vylézt několik pater na vrchol věže, kde se naskýtá nádherný výhled na celý areál.

Dvouhodinová cesta staletími

Šest kilometrů dlouhá nenáročná stezka vás provede po místních památkách mnoha staletí – od kamenné hrobky Mollaneen zbudované v letech 2000 až 1000 př. n. l., přes starověkou „kuchyni“ z doby bronzové, v níž se dle pověsti vařilo maso ulovené mythologickou skupinou irských bojovníků Fiannou, dvojitou kruhovou pevnost Drumcavin až po pec na vápno užívanou v první polovině dvacátého století. Po cestě po zelených loukách mírně zvlněnou krajinou lze spatřit i svatou studnu svatého Toly, bitevní pole, na němž roku 1318 normanský král Richard de Clare napadl území O´Dea s vojskem tří tisíc mužů, či svatý pramen Tobar Oireachta, k němuž chodí lidé léčit problémy očí.

Za zmínku stojí i škola založená Edwardem Synge. Tento pán se po příchodu do této oblasti změnil v bigotního vykladače Písma svatého, který se snažil obracet místní rolníky ke správnému životu. Zbudoval tu tři školy pro výuku Bible a vyhrožováním či uplácením nutil rodiče, aby posílali děti do školy. To se však obrátilo proti němu – na Popeleční středu roku 1831 někdo vystřelil na jeho automobil. Kulka zasáhla mladého řidiče, který na místě zemřel, ale Synge přežil – střelu totiž zastavila Bible, kterou neustále nosil u sebe v kapse. Jeho nadšení ke zlepšování vzdělanosti a upevňování obyvatelstva ve víře však po této příhodě ochablo.

Ani po smrti se mu nedostalo uznání. Přestože byl vlastníkem pozemků v širokém okolí, nesměl být pohřben v posvěcené půdě na hřbitově u kostela sv. Toly – jeho hrob najdete za zdí na severní straně kostela.

Rady: 

Dostat se do Dysert O´Dea je poměrně náročné. Místní turistické kanceláře nabízejí výlety do turisticky lukrativnějších destinací, české cestovní kanceláře nemají tuto lokalitu ve svých programech. Protože jde opravdu o místo ztracené v pustině, nejezdí sem ani místní veřejná doprava. Jedinou možností je přijet sem autem – z městečka Ennis to je 12 km, z Corofinu 5 km. V obou směrech je Dysert O´Dea značeno ze silnice R476. Obrňte se trpělivostí – silničky, spíše cesty, jsou tu opravdu úzké, ale projede jimi i autobus.

Auto je možné zaparkovat u hradu. Tam vám také ochotný personál (většinou přívětivá starší paní) ráda dá mapku oblasti a vše vám s radostí vysvětlí. Po návratu si u ní lze také zakoupit čaj s mlékem, servírovaný v nádherném romantickém porcelánu, či dezerty – vše za ceny více než lidové.

Na 6 km dlouhou procházku si připravte pevné boty a oblečení na irské proměnlivé a nepředvídatelné počasí. Schovat se před deštěm tu není kde, deštník při častém větru ztrácí na účinnosti. Po cestě také není možné koupit tekutiny či jídlo, nenajdete tu ani prodejny s turistickými suvenýry.

K dalším místům, která byste měli v této oblasti navštívit, patří Cliffs of Moher či The Burren s dolmenem Poulnabrone či městečko Galway. Všude se však připravte na davy turistů.

Chcete-li si prohlédnout další keltské kříže, navštivte nedalekou Kilfenoru.

Všude v této oblasti narazíte na zvláštní prsten zvaný dle jeho místa vzniku Claddagh. Srdce, ruce a koruna na něm zobrazené symbolizují lásku, přátelství a věrnost. Dávejte si však pozor i na to, jak jej nosíte. Prsten na levé ruce znamená, že žena je vdaná či zadaná, prsten na pravé s hrotem srdce obráceným k ruce, říká, že žena je zamilovaná či má známost, hrot obrácený vně sděluje, že žena hledá toho pravého a je otevřená seznámení.

Článek byl publikován v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.