„Francouz buď jí, nebo o jídle mluví, nebo na jídlo myslí,“ řekl mi kdysi můj milovaných francouzský tchán a hned mi byl ještě sympatičtější. „Každé jídlo je tu důležité,“ dodal překvapeně, když jsem se ho zeptala, které jídlo je bráno jako hlavní. Francouzi tuto otázku nechápou, snídaně, oběd i večeře mají stejnou váhu.
Ráno začíná bohatou snídaní. Její nedílnou součástí je černá káva, podávaná často v misce namísto v hrnku. K ní Francouzi přikusují bagetu – rozpůlenou, namazanou jemně slaným máslem a marmeládou. A nejenže ji přikusují! V kávě si ji namáčejí, aniž by jim vadilo, že v černé tekutině plují kousky těsta a dostává mastný nádech.
O co podivnější nám to připadá, o to více jsou Francouzi překvapeni v České republice, když se seznámí s rohlíkem. Chuťově je to sice pro ně katastrofa, ale tak ideální tvar i rozměry pro namáčení v hrnku kávy a my toho nevyužíváme?!?
Často si místo křupavé bagety můžete vychutnat i slaďoučký croissant, úžasnou a jak pápěří lehkou buchtu s kousky čokolády pain au chocolat či poměrně mastný a o to více sladký neodolatelný zatočený pain au raisin.
Po vydatné snídani není divu, že na svačinu tu nikdo nemyslí.
Zato oběd je důležitým bodem dne. V práci si na něj zaměstnanci berou až 2,5 hodiny volna a užívají si výdobytků své národní kuchyně.
Oběd tu vždy sestává ze tří chodů. Předkrm může být polévka (často zeleninový krém nebo cibulová se zapékaným chlebem a sýrem), salát (nenechte si ujít čekankový s roquefortem a s vlašskými ořechy, případně norský s krevetami a lososem), ale také palačinka se sýrem a šunkou, smažené kalamáry, šneci po burgunsku (tedy podávaní v ulitách s úžasnou omáčkou z másla, bylinek a česneku), škeble či žabí stehýnka.
V mnoha případech vás předkrm zcela zasytí, ale to hlavní teprve přichází.
Hlavní chod zastupuje neuvěřitelná škála jídel: od klasických steaků (při jejich objednávání je nutné zdůraznit, jak moc propečené je chcete, neboť přestože Francouzi sami jedí steaky spíše krvavé, turistům je podávají propečené a tvrdé jako podrážka), přes různě upravované kuřecí, krůtí, hovězí či vepřové maso, až po pro nás nezvyklé maso koňské. To se nejčastěji servíruje v podobě grilovaného bochánku z mletého masa zakrytého volským okem (tentokrát se opravdu jedná o běžný typ přípravy vajíčka). Milovníci vnitřností by si neměli nechat ujít andouillette či dršťky po caenském způsobu. Gurmáni jistě nepohrdnou hovězím po burgunsku, kohoutem na víně, zapečenými bramborami se sýrem a slaninou tartiflette či specialitami jednotlivých regionů. V Provence musíte ochutnat skvělou boullabaisse, ryby s omáčkou beurre blanc v údolí Loiry, foie gras v Bordeaux či cassoulet u Toulouse.
Nacházíte-li se v přímořských oblastech, ochutnat byste měli i místní nabídku ryb, neboť i tu, jako všude na světě platí, že tzv. čerstvé ryby by se neměly servírovat nikde, odkud nedohlédnete na moře.
Abyste mezi místní zapadli, musíte ke všemu (s výjimkou sladkých dezertů) přikusovat bagetu. Ta je nakrájená na menší kousky a Francouz ji považuje za samozřejmou součást jídla – často ji používá místo nože pro přidržení kousku pokrmu při napichování na vidličku a doma nikdy nezapomene kouskem bagety talíř vytřít – bylo by přeci vrcholem plýtvání nechat na talíři to nejlepší – omáčku. Navíc talíř je přeci nutné vyčistit před podáváním dalšího chodu – doma na rozdíl od restaurací nepočítejte s tím, že byste dostali další. Při předkrmu i hlavním chodu se používá také stejný příbor.
Bagetu však nikdy neukusujte, ale ulamujte si z ní malé kousky. A abyste byli opravdu jako správní Francouzi, nezapomeňte kolem sebe pořádně drobit!
Na závěr každého jídla se podává dezert nebo sýr (v bohatých rodinách obojí). Dezerty tu mají nekonečnou škálu podob – od jednoduchých koláčů jako je tarte pomme či tarte au citron, po neuvěřitelné kreace chutí, vůní a tvarů. Do seznamu dobrot, které ve Francii prostě musíte ochutnat, si určitě zařaďte mousse au chocolat, koláč pečený se zmrzlinou omelette norvegiene, lahodné profiteroles, a v neposlední řadě i úžasný crème brûlée. Vynechat byste neměli ani fromage blanc, tedy hmotu připomínající naši zakysanou smetanu (toto nikdy neříkejte Francouzům, pokud s nimi chcete ještě někdy promluvit) s medem či horkou omáčkou z lesních plodů.
A po obědě vás čeká náročný úkol – vytrávit. A to pořádně, neboť večer se celé tříchodové menu opakuje.
Po týdenní dovolené ve Francii si kromě skvělých gurmánských zážitků a mnoha kil navíc odvážíte s trochou depresí ze své váhy i nezodpovězenou a nikdy nezodpověditelnou otázku: Jak je možné, že všichni Francouzi jsou tak hubení???
Přidejte odpověď