Gozo: opomíjený bratr Malty

© Kateřina Lefebvre

Malý ostrov s bohatou historií leží trošku ve stínu svého většího bratra Malty. Ti, kteří sem zavítají, ale určitě litovat nebudou.

Druhý největší ostrov Maltského souostroví má délku jen 14,5 km a v nejširším místě dosahuje 7,25 km. Leží 8 km západně od Malty, z níž sem existuje jediná možná cesta – na ostrově je jen jeden přístav a žádné letiště. Z maltské vesnice Ċirkewwa sem jezdí pravidelně trajekt, který končí v městečku Mgarr s 1000 obyvateli.

Tady návštěvníky přivítá pevnost Fort Chambray, kterou roku 1722 začali stavět jako svou poslední větší stavbu maltézští rytíři. Kvůli nedostatku peněz však byli nuceni přijmout návrh bývalého admirála Jaquese de Chambrey, který vše zaplatil pod podmínkou, že se stane guvernérem tohoto ostrova. Dnes pevnost slouží jako psychiatrická léčebna.

Victoria

Hlavní město leží na úpatí 140 metrů vysoké hory uprostřed ostrova. Vzniklo pod středověkou citadelou, jejíž základy tu byly již dávno před Římany a kterou zničili Turci roku 1551. Její současnou podobu jí dal na konci 16. století Řád maltézských rytířů. Až do 17. století tu sídlili bohatí kupci, ale dne tu bydlí jen asi 300 lidí.

Hned u vchodu do citadely stojí Katedrála Nanebevzetí Panny Marie z roku 1711 slavného maltského architekta Lorenza Gafà. Při vstupu do ní každého překvapí úžasná stropní perspektivní malba, která budí dojem vysoké kopule.

Zdi pevnosti skrývají i čtyři městská muzea: archeologické, přírodovědné, folklórní a tzv. Staré vězení. Gozo bylo již od antiky využíváno pro internaci vězňů – rytíři sem posílali problematické členy svého řádu a rebely z řad obyvatel a roku 1784 dokonce vyšel na Maltě zákoník, v němž neposlušným či agresivním ženám byl ukládán trest deportace na Gozo na minimálně deset let.

Při prohlídce vězení zaujmou především kresby a nápisy vyryté do zdí cel i vstupní haly, nejčastěji v podobě lodí, dlaní či křížů. Vyobrazeny jsou tu však i kalendáře, vlajky, Davidova hvězda i hry pro ukrácení času vězňů.

Dnešní centrum města se nachází na malém čtvercovém náměstí Nezávislosti, z nějž vycházejí úzké křivolaké uličky starého města i hlavní třída ulice Republiky s obchody, bankami i dvěma místními divadly. Přestože město bylo přejmenováno už roku 1887 na počest anglické královny Victorie u příležitosti 50. výročí její vlády, místní dodnes používají původní název Rabat.

Ggantija – chrám postavený obry

Nejstarší dochovaná stavba celého ostrova byla objevena už roku 1826 nad vesnicí Xaghri. Chrámy z doby 3900 až 3000 př. n. l. postavila dle legendy během jediné noci obryně, která přitom kojila své dvě děti.

Ggantija, neboli Chrám obryně či Obří věž, se skládá ze dvou samostatných svatyní, mezi nimiž je 40 metrů dlouhá uměle navršená dvorana, dříve ohraničená zdí. Průčelí jihozápadního chrámu, které dříve dosahovalo až 16 metrů výšky, je dnes nejstarší stavbou tohoto druhu na světě. K čemu chrámy sloužily, kdo a proč přepravil obrovské kamenné bloky z pět kilometrů vzdáleného lomu, se patrně nikdy nedozvíme.

Jeskyně nymfy Kalypsó a Ta‘ Pinu

Legendami je opředen i sever ostrova. V Homérově Odyseji do této jeskyně připlul na trámu lodi, již zničil bleskem Zeus, Odyseus a strávil tu sedm let s nymfou Kalypsó, která mu slibovala nesmrtelnost, jestliže se s ní ožení. Propustila jej až na přímý rozkaz nejvyššího z bohů. Jeskyně je dnes kvůli nestabilitě masivu uzavřena, ale nad ní se naskýtá působivý pohled na písečnou pláž Il Ramla, proslulou jako ideální místo pro koupání.

Jen 8 km od jeskyně leží významné mariánské místo Ta‘ Pinu. Neorománský kostel byl postaven na místě, kde roku 1883 prožila Karmni Grima mystický zážitek – když procházela kolem staré kaple na tomto místě, uslyšela hlas: „Vejdi dovnitř, rok se sem nebudeš moci vrátit.“ Žena překonala strach, vešla a z obrazu Panny Marie uslyšela, že se má třikrát pomodlit Zdrávas Maria. Krátce poté Karmni onemocněla a na toto místo se mohla vrátit až po roce. Když se se vším svěřila svému sousedovi, sdělil jí, že se mu stalo to stejné, ale krátce poté po přímluvě k Panně Marii byla jeho matka zázračně uzdravena. Od té doby jsou boží rodičce přisuzovány i další zázraky, které se zde odehrály, a kostel se stal poutním místem. Postavený byl roku 1931 jen z darů věřících z vesnice Xewkija, jehož všech 3000 obyvatel by se do něj vešlo. S kopulí dosahující výšky 75 metrů a průměrů 27 metrů se (podle místních) jedná o třetí největší katolický chrám na světě – hned po Bazilice svatého Petra ve Vatikánu a katedrále svého Pavla v Londýně. Naproti kostelu začíná strmá křížová cesta na vrchol kopce Ta‘ Ghammar, na jehož vrcholku čeká poutníky kromě úžasného rozhledu i amfiteátr s oltářem.

Azurové okno

Místo, které by neměl nikdo na Gozo vynechat, je okolí Azurového okna. Dominuje mu věž Dwejra, která je přístupná vždy, když nad ní vlaje vlajka. Čtvercová věž o rozměrech 12×12 metrů a síle zdi 3,5 metru vznikla roku 1652 jako součást obrany ostrova. Její stavba byla financována Univeritou Gozo a místními obyvateli a vybavení zaplatil velmistr Řádu maltézských rytířů Jean Baptista Lascaris de Castella. Každý den tu sloužila tříčlenná hlídka vedená bombometčíkem, který dle tehdy platných zákonů mohl doplnit svou mzdu prodejem soli z přiléhajících solných pánví.

Přestože tři kanony, otočný čep ani muškety nebyly asi nikdy použity v boji, byla věž využívána jako pozorovací stanice v obou velkých válkách dvacátého století. Důležitost jí dodává i fakt , že je postavena poblíž Fungus Rock, o němž si maltézští rytíři mysleli, že tu jako na jediném místě na světě lze najít vzácnou léčivou rostlinu hlivec rudý. Ten johanité využívali k léčení krvácejících ran, žaludečních vředů, hemeroidů a v neposlední řadě i jako afrodiziakum.

Z okolí věže se naskýtá i skvělý pohled na skalní bránu zvanou Azurové okno. Blíže k ní se dá dostat na motorovém člunu, který vyjíždí z tzv. Vnitřního jezera. To vzniklo před mnoha miliony lety zhroucením obrovské jeskyně a dodnes je odděleno od moře skalním masivem, skrze nějž loďka projíždí 70 metrů dlouhým tunelem. Za dobrého počasí vás lodivod během asi dvaceminutové plavby proveze i několika jeskyněmi s neuvěřitelnými odstíny modré vody a prohlédnout si můžete i korály na stěnách.

Článek byl publikován 3. 6. 2016  v páteční příloze Víkend deníku Právo

 

 

 

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.