Havana: perla Karibiku

© Kateřina Lefebvre

Havana nikdy nespí. 24 hodin každý den žijí její ulice, náměstí i zákoutí svébytným rytmem. A každý si tu najde ten svůj. Havana je živé a hlučné město. Plánujete-li si odpočinout v klidu a tichu, rychle odtud utečte. Chcete-li si však užít pulzujícího života Karibiku, jste na správném místě.

Když kolem čtvrté hodiny ranní utichají bary a noční ptáci se vrací domů, ožívají novostavby. Turistický ruch se začal na Kubě v posledních letech rozvíjet neuvěřitelným tempem, a tak se objevila nutnost rychle postavit množství luxusních hotelů pro zahraniční návštěvníky. Zatímco dosud mezi turisty převažovali především Němci, dnes se stává Kuba populární destinací pro Američany – z havanského letiště odlétají již dnes většinou častěji než jedenkrát za hodinu letadla do USA a Barack Obama při své březnové návštěvě Havany zdůraznil plán, aby od listopadu 2016 startovalo z každého letiště tohoto ostrova denně deset letadel směřujících do USA a z Havany pak dvacet.

Ranní shon

Život v Havaně začíná mezi sedmou a osmou ráno. Město s 2,2 miliony obyvatel začne spěchat a najednou se objeví dopravní prostředky neuvěřitelného vzezření. „Autobusy“ vytvořené ze starých náklaďáků spolknou obrovské množství lidí, kteří opravdu mohou zapomenout na osobní zóny. Evropské bezpečnostní parametry místní doprava nepřipomíná ani náhodou.

Ti, kteří cestují za prací mezi městy, využívají často stopu. Na plynulost dopravy i účelné stopování dohlíží na sběrných místech u výjezdů z města koordinátoři. Ti auto zastaví, zeptají se řidiče, kam jede, a podle toho mu přidělí spolucestující. Dle zákonů musí kubánský řidič zastavit a naložit spolucestovatele. Naopak nikdy nesmí vzít cizince.

S probuzením města přichází i fronty – na zastávkách, ale i před obchody. Čeká se, až/jestli dovezou jogurty, pečivo, ale třeba i peníze do směnárny. Jediné místo, kde fronty nestojí, jsou turistické obchůdky se suvenýry v podobě triček, hrníčků a čepic (nejčastěji s podobiznou Che Guevary) či ručníky s nápisem I love Cuba.

Děti jdou do škol, které se nachází na nejneuvěřitelnějších místech. Školáci i studenti nosí předepsané uniformy – malé děti červené kraťásky (dlouhé kalhoty byly na nižším stupni zrušeny kvůli nedostatku látky po ukončení dotací ze strany SSSR), větší mají slušivé světle hnědé kalhoty či sukně a bílou košili. Většina dětí nosí i červené nebo modré šátky a dle jejich barvy lze poznat, o jaký „stupeň“ pionýrů se jedná.

Během dne také městem několikrát projede zvláštní vozidlo. Malý náklaďák má na korbě podivné zařízení, které se používá k vykuřování komárů. Ti jsou na Kubě velkou nepříjemností a v březnu 2016 oficiální vládní deník Grandma oznámil první potvrzenou přímou nákazu virem Zika.

Stará Havana

Během dopoledne se zaplní Havana turisty, kteří vyráží za poznáním. Havana byla založena 25. července 1515, na den svatého Kryštofa, ovšem její původní místo bylo vzdáleno od dnešního centra asi 50 km. Komáři a tropické choroby společně s mělkým přístavem, v němž měly problém kotvit lodě, donutili tehdejší obyvatele po čtyřech letech k přesunu do míst dnešního Habana Vieja. K největšímu rozvoji města však došlo po objevení kanálu mezi Kubou a Bahamami, kdy se tento ostrov proměnil v důležitou zastávku na cestě ze Španělska do Nového světa. Havana tak vyrostla v město plné heren, hospod a nevěstinců. Několik století různých útoků skončilo roku 1902 válkou o nezávislost a dotacemi z USA. Spojené státy americké investovaly do rozvoje celé Kuby miliardy dolarů, díky nimž se zvedla produkce cukru a začala výstavba civilních staveb, ale především hotelů, kasin a nočních klubů. Američané sem vyráželi za erotikou a v době prohibice si tu užívali alkohol.

Jídlo pro místní a cizince

Naději pro zkorumpovanou zemi představoval mladý nadějný právník Fidel Castro. Po jeho revoluci však ze země emigrovaly dva miliony lidí, převážně poté, co změnil revoluci z „tmavě zelené“ na „rudou“ a stal se bezvýhradně závislým na SSSR. To neslo své katastrofální důsledky především v době rozpadu této mocnosti, kdy skončily štědré dotace a na Kubě byl nastolen téměř válečný režim. Součástí výdělku se staly potravinové lístky, které Kubánci vyměňují za rýži, fazole a vejce. Mléko a hovězí maso tu oficiální cestou dostávají jen děti do sedmi let. Proto je součástí běžného života bolsa negra, tedy černý trh, na němž se zásadní měrou podílejí hotely a pracovníci cestovního ruchu. Vzdělaní lidé opouští státní správu, pozice lékařů v nemocnici či vysokoškolských pedagogů a zastávají práci taxikářů, pokojských či hotelových recepčních, neboť styk s cizinci jim umožní získat nesrovnatelně více prostředků, než mohou oficiální cestou. Tím zabezpečí svou rodinu potravinami i výrobky, které jsou pro běžné Kubánce nedostupné.

Potraviny vydávané na lístky určují také složení stravy ostrovanů, přičemž hlavním jídlem je tu večeře (Kubánci říkají, že to nejlepší si nechávají na večer). Asi nejtypičtějším jídlem je tzv. moros y cristianos, tedy mauři a křesťané, nazvané dle kontrastů bílé rýže a černých fazolí. Rýže tu tvoří základ jídelníčku, přičemž někdy bývá doplněna i sladkými bramborami či banány podávanými na několik způsobů – zralé se nakrájí na plátky a osmaží naslano jako bramborové chipsy, z nezralých se smaží „hranolky“, ale podávají se i ve formě tlustých opečených koleček. Turisté si mohou v restauracích vybrat mezi kuřecím a vepřovým masem či rybou, která je pro Kubánce zcela nedostupná.

Havanské památky

Turisté toužící po poznávání historie a architektury se v Havaně rozhodně nudit nebudou. Starému městu vévodí čtyři nádherná náměstí, z nichž nejstarší je (už i dle názvu) Plaza Vieja s nově opravnými barevnými domy s širokým podloubím. Tady se konaly městské slavnosti, ale i trhy s otroky.

Naopak nejmladší z nich Plaza de la Catedral bylo vysušeno až v 17. století. Na místě bývalé bažiny vznikla roku 1777 katedrála zasvěcená svatému Kryštofovi. Právě tady byly dle pověsti uloženy ostatky Kryštofa Kolumba až do roku 1899, kdy byli Španělé vyhnáni z ostrova.

Na Plaza de San Francisco, náměstí otevřeném směrem ke Kanálu de Entrada, kotvily dříve španělské galeony, zatímco dnes odtud vyplouvají výletní lodě. Dominantu náměstí tvoří barokní kostel s klášterem svatého Františka z Assisi, od něhož začínala každý pátek křížová cesta.

Španělská vláda sídlila na náměstí Plaza de Armas v majestátním Palacio de los Capitanes Generalas. Naproti němu stojí malý, ale o to důležitější chrám v antickém stylu postavený roku 1828 na místě, kde se o tři století dříve sloužila první křesťanská mše na ostrově. Opomenout nelze ani posvátný strom ceiba, k němuž vyznavači náboženství santeria dávají obětní dary, i přesto, že dnešní strom s tím původním nemá nic společného. Jednou za dvanáct let totiž musí být nahrazen novým, neboť jeho kořeny jsou zcela zničené slanou vodou ze zálivu.

Nové centrum města reprezentuje Parque Central se sochou básníka a jednoho ze symbolu revoluce José Martiho. Hned vedle parku se hrdě vypíná Capitolio, 62 metrů vysoká neoklasicistní budova inspirovaná Kapitolem ve Washingtonu.

Večer obyvatelé Havany vyráží do ulic a baví se na náměstích s živou muzikou. Turisté navštěvují nespočet barů a restaurací. Nikdo neodolá koktejlu ve vyhlášeném Heminwayově podniku La Floridita, slavnému kabaretu Tropicana či vystoupení následovníků proslulé skupiny Buena Vista Social Club.

V centru Havany věnujte velkou pozornost svým dokladům a peněžence. Ideální je uložit je na dno vaší kabelky či batohu, které nikdy nesmíte pustit z dohledu!

Chcete-li používat internet, musíte si koupit v hotelu či v některém obchodě kartu s kodem. Wifi pak najdete přímo ve vstupních prostorách hotelu či v parcích.

Ideálním dopravním prostředkem po městě jsou tzv. cocotaxi . Podivné vozítko připomínající tvarem kokosový ořech na třech kolech je určen maximálně dvěma pasažérům a stojí méně než klasická taxi. Cenu je ovšem vždy nutné dohodnout předem.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.