Ille-et-Vilaine: skrytá tajemství přehlíženého regionu

© Kateřina Lefebvre

Zvlněná zelená krajina, protkaná silničkami připomínajícími svými záplatami spíše patchworkový přehoz či zaplněné pole tetrisu, skrývá samostatně stojící statky obklopené pastvinami se stády krav a koní, stejně jako úhledné vesničky, v nichž se tradiční kamenné domky ztrácejí v záplavě mnohabarevných květů. Na své si tu přijdou milovníci prehistorických památek i ti, kteří hledají romantiku středověkých hradů či v lesích ztracených ruin klášterů.

Francouzský department Ille-et-Vilaine bývá nazýván branou do Bretaně. Většina turistů tudy jen projede a pokračuje v cestě do známějších míst proslulého regionu a zastaví se nanejvýš v Saint-Malo či na ústřicovém trhu v Cancale. Tento nejvýchodněji položený bretaňský department však toho nabízí daleko více!

Vesnička ztracená v tisech

Rozhodnout se, která z vesnic Ille-et-Vilaine je tou nejhezčí, by byl nadlidský úkol. K těm nejkrásnějším však bezesporu patří Les Iffs s necelými třemi sty obyvateli. Tiché malé náměstíčko obklopené domky z hnědého kamene, zasypanými modrými a červenými květy hortenzií, budí dojem, že život zde nemůže být reálný a vy jste se ocitli v kulisách historického filmu.

Název Les Iffs odkazuje na množství tisů v okolí, z nichž některé jsou i tisíc let staré. Dnes je najdete především kolem gotického kostelíka s neogotickou zvonicí dokončenou roku 1881. V jeho interiéru nelze přehlédnou nádherný gotický strop, vitráže z 15. století či osmihrannou nádobu na svěcenou vodu z roku 1448, zdobenou liliemi, listy a postavami symbolizujícími únik ďáblu pokřtěním. Pozornost přitahuje i starý dřevěný kříž se symboly čtyř evangelistů či nádherně zdobené oblouky.

Při procházce okolo kostela je možné si prohlédnout původní kamenné chrliče a zdobené věžičky a na malém hřbitůvku náhrobky s daty od 12. století dodnes. Překvapí tu snad jen čtyři kameny u zdi, které označují hroby, v nichž byli pohřbeni malomocní, jejichž ostatky nesměly být uloženy do svaté půdy.

Jen necelého půl kilometru od Les Iffs leží Château de Montmuran přestavovaný od 12. do 18. století. Již více než sto let jej vlastní rodina La Villeon, kt

erá jej pronajímá na zvláštní příležitosti, jako jsou svatby, koktejly či romantické večeře. Pro běžného návštěvníka je hrad nedostupný, takže se může oddávat snění o životě v něm jen při pohledu zvenčí.

Naopak veřejnosti přístupný je nedaleký hrad Combourg, jež nechal na počátku 11. století postavit arcibiskup z Dol, aby ochránil tamější katedrálu a zároveň i nezávislost Bretaně.

Roku 1761 získala tuto nemovitost i okolní pozemky rodina de Chateaubriand, jejichž syn François-René, budoucí politik a slavný spisovatel, tu strávil část svého dětství. Budova dodnes patří potomkům tohoto rodu.

O sto let později prošel hrad velkou rekonstrukcí, ke které byl povolán francouzský architekt Eugène Viollet-le-Duc, jenž se podílel na opravě i nedalekého kláštera na Le Mont-Saint-Michel či pařížské katedrály Notre Dame.

Město, kde chtěl bydlet i král

Přestože nejenom hrad Combourg, ale i stejnojmenné půvabné městečko kolem něj své návštěvníky bezesporu okouzlí, titul Město umění a historie propůjčilo francouzské ministerstvo kultury jinému městu tohoto departmentu – Vitré.

I když jej založili už Římané, svého největšího rozkvětu se dočkalo až ve středověku. Kolem původního malého dřevěného hrádku, který byl postupně rozšiřován a přeměněn na kamenný, začaly ve 14. století vyrůstat uličky nepravidelných tvarů, jež sloužily jako obranný prvek ke zmatení nepřítele. První patro hrázděných domků často zasahovalo do ulice, čímž se ušetřil prostor a zároveň byli chodci chráněni před nepřízní počasí.

Svou středověkou podobu si zachovalo Vitré dodnes, a tak je možné si při procházce centrem udělat představu, jak vypadalo město před pěti sty lety. Jedna z nejkrásnějších uliček Rue de la Baudrairie byla postavena z peněz obchodníků s plátnem a ve vedlejší Rue de la Poterie bydleli hrnčíři. Spolu s řemeslníky nabýval na síle i hrad a město získávalo stále větší a větší význam. To potvrdil i král Jindřich IV., který překvapen bohatstvím města pronesl, že kdyby nebyl králem Francie, chtěl by být pánem ve Vitré.

Vílí kameny

Asi dvacet kilometrů jihozápadně od Vitré leží největší z megalitických památek departmentu La Roche aux Fées. Tzv. vílí kameny získaly svůj název dle pověsti, jež vidí jako stavitele tohoto zvláštního kamenného útvaru pohádkové bytosti.

V letech 3000–2500 př. n. l. postavili naši předkové pro nás neuvěřitelnou stavbu. Dvacet metrů dlouhý chodbový hrob sestává ze 48 kamenných bloků, z nichž některé dosahují váhy i 45 tun. Portál je překlenutý megalitem o délce 5,5 metrů, následující vstupní síň o výšce 1,4 metru a šířce 3,5 metrů dosahuje délky 2,7 metrů a hlavní část má při šířce 4 metrů délku 14 metrů. Uvnitř je dokonce možné se bez problémů narovnat, neboť strop leží ve výšce dvou metrů. Celý prostor zakončuje obrovský ležící kámen o délce 5,7 metrů.

I přes množství archeologických výzkumů prováděných na tomto místě se nikdy nepodařilo zodpovědět otázku, proč vlastně naši předkové takto náročnou stavbu vytvořili. Ví se pouze, že pozice chodby souvisí s pohybem slunce – v den zimního slunovratu zalijí sluneční paprsky při východu slunce kamenný portál.

Ostrov bez moře

Největší stojící dolmen v Bretani se ale nachází nedaleko města Dol-de-Bretagne. Měří necelých deset metrů a jeho váha je odhadována na 150 tun. Na první pohled však nepůsobí takto mohutným dojmem, neboť je z velké části ukotven v zemi.

Podle legendy připomíná tento megalit dlouhou krvavou válku mezi dvěma bratry, v níž bylo zabito tolik mužů, že jejich krev roztočila mlýnská kola v údolí. Děsivé vraždění ukončil až dolmen, který spadl z nebe přímo mezi oba bratry. Každých sto let se kámen propadne o jeden palec do země, a až bude zcela pohřbený v hlíně, přijde konec světa. Místní na něj navíc nedají dopustit pro jeho magické účinky, neboť umí povzbudit mužnou sílu.

K dalším překvapením této krajiny patří zvláštní „ostrov uprostřed pevniny“, na němž dle legendy bojoval svatý Michal s ďáblem. 65 metrů vysoká, nahoře plochá skála, která byla kdysi opravdu obklopena mořem, ční z rovného okolí a už od pradávna představovala důležitý orientační bod. Vykopávky na jejím úpatí prokázali, že naši předci zde lovili mamuty, nosorožce a lvy, ale žili tu i šavlozubí tygři.

Na vrcholu kopce konali své bohoslužby druidové a Římané zde postavili svůj chrám, na jehož místě dnes stojí malá kamenná kaplička. Rozhled z vrcholu Mont Dol je možné ještě vylepšit, vyšplháte-li na věž Notre-Dame, ozdobenou obrovskou sochou panny Marie, a o životě předků se dozvíte v místním větrném mlýně.

Jediná na světě

K technickým unikátům tohoto departmentu patří první a zároveň zatím největší přílivová elektrárna na světě. Její stavitelé využili příznivých podmínek v deltě řeky Rance, kde rozdíl mezi přílivem a odlivem činí 13,5 metrů a kde je zároveň údolí, které pojme velké množství vody. Práce na tomto projektu byly zahájeny po dvaceti letech výzkumů roku 1961 vytvořením suchého místa pro založení stavby a teprve poté mohla vzniknout samotná 750 metrů dlouhá hráz, v níž je ukryto 24 turbín o průměru 5,35 metru.

Elektrárna, ve které vzniká 60 % veškeré energie vyráběné v Bretani, přinesla regionu mnohá ekonomická pozitiva – vzniklo tu mnoho pracovních míst, okolní města prosperují z daní a navíc silnice na vrchu hráze zkrátila cestu mezi Saint-Malo a protějším Dinardem o 30 km.

Co stojí ještě za to navštívit?

Cancale – známé letovisko s trhem s ústřicemi

Dinard  – pobřežní město s vilami z přelomu 19. a 20. století

Fougères – impozantní středověký hrad

Le Manoir de l´Automobile v Lohéac – muzeum automobilů

Le Vivier sur Mer – čerstvé škeble a ústřice ve stánku na pobřeží

Parc botanique at floral de Haute Bretagne – příjemná procházka nádherným parkem

Pointe du Décollé – rozeklané Smaragdové pobřeží

Rennes – jediné velkoměsto departmentu

Saint-Malo – původní pirátské město s nádhernými výhledy

Článek byl publikován 7. 10. 2016  v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.