Když královna není doma

© Kateřina Lefebvre

Britská královna Alžběta II. slíbila při své korunovaci ve Westminsterském opatství, že po celý svůj život, ať bude krátký, nebo dlouhý, bude sloužit svému lidu. Na důchod tedy ve svých devadesáti letech nemůže ani pomýšlet. O to více si proto užívá dovolené, které má každoročně dvacet týdnů, tedy čtyřikrát více než průměrný Brit.

Královna zachovává rituály a tradice ve všem, co dělá, a není proto divu, že ani místo, kde tráví svou dovolenou, není výjimkou. Zatímco během zimního volna pobývá v Sandringhamu v hrabství Norfolk, léto tráví na soukromém sídle v Balmoralu ve Skotsku. A právě během této doby otevírá Buckinghamský palác veřejnosti.

O tom, že královnini poddaní i lidé z celého světa mají zájem nakouknout do míst, kde bydlí žena, která vládne šestnácti státům, svědčí i fakt, že od roku 1993, kdy poprvé svůj palác zpřístupnila, využilo této možnosti sedm milionů zvědavců. Ti, kteří čekají prohlídku soukromých komnat královny, však budou zklamáni. Trasa vede „pouze“ přes státní salony, do kterých se dostávají běžně jen oficiální hosté královské rodiny. I tak návštěva Buckinghamského paláce stojí za to.

Za zdmi paláce…

Po důkladné osobní prohlídce i kontrole zavazadel projdou návštěvníci na centrální čtvercové nádvoří, obklopené ze všech stran křídly paláce. Tady se při oficiálních příležitostech formují královské průvody a tudy vchází významní hosté. Návštěvník si zde uvědomí velikost královského sídla – dvůr obklopuje 775 místností, jež zahrnují 92 kanceláří, 52 pokojů královské rodiny a jejích hostů i 188 ložnic služebnictva, k nimž patří i 78 koupelen. Bez problémů je tu také možné odlišit nejnovější čelní křídlo, které nechala po svém sňatku s princem Albertem postavit královna Victorie.

Pozornost si zaslouží i proslulý Rolls Royce Phanton IV, který byl vyroben roku 1950 jako první z řady oficiálních královniných vozů. Přestože sama zasahovala do jeho konečné podoby a nechala jej upravovat přesně podle svých představ, auto nikdy neřídila. Její místo je vždy na zadním sedadle vpravo.

Co nosí královna

Prohlídka paláce zahrnuje místnosti v jeho nejstarší části, v domě, který si na tomto místě roku 1703 zbudoval vévoda z Buckinghamu. Od něj jej pak koupil Jiří III. jako soukromou rezidenci pro svou ženu královnu Charlottu. Současnou podobu tomuto křídlu však dodal až v 19. století architekt John Nash, kterého si najal jejich syn král Jiří IV.

Nash uplatnil své předchozí zkušenosti s projektováním divadel především při stavbě dramatického schodiště zdobeného bronzovou balustrádou, osvětleného ze stropu denním světlem. Tento prvek architekt v paláci použil častěji, především v galeriích.

Schodiště vede do galerie v prvním patře, v níž jsou vystaveny obrazy královské rodiny. Poněkud nepatřičně se mezi nimi vyjímají portréty Alžběty II. od Andy Warhola, posypané diamantovým práškem. V následujících místnostech je možné obdivovat neuvěřitelné množství královniných šatů i jejích typických klobouků z let 1940 až 2000. Poprvé vedle sebe tu jsou vystaveny i její svatební šaty, inspirované Botticelliho obrazy, a šaty, ve kterých byla sedmadvacetiletá Alžběta II. roku 1953 korunována. Jejich autor Norman Hartnell do nich zakomponoval připomínky korunovačních ceremoniálů od roku 973, ale i symboly částí Spojeného království: skotský bodlák, irský trojlístek a velšský pórek. Najít tu lze i odkazy na důležité části Společenství národů v podobě kanadského javorového listu a australské akácie, společně se stříbrným kapradím jako symbolem Nového Zélandu, indickým lotusem a pšenicí, bavlnou a jutou z Pákistánu.

Luxus Johna Nashe

Jako nejpřepychovějším místnost celého objektu plánoval John Nash tzv. modrý pokoj. Při vstupu do něj musíte chvíli přemýšlet, proč získal právě tento název. Ze skrumáže barev červeného koberce s velkým květinovým vzorem, hnědých korintských sloupů a zlato-bílého stropu však po chvíli začne vystupovat modř tapet, polstrovaných sedaček i keramiky z francouzské manufaktury Sèvres. Velikost sálu, určeného původně pro plesy, opticky zvětšuje několik zrcadel, jež odráží výhled do největší soukromé zahrady v Londýně.

Následující salonek, zvaný hudební, se nachází v centru paláce Jiřího IV. Dnes je využíván pro soukromé recitály a královská rodina v něm slaví Vánoce. Za pozornost tu stojí kopule, vyzdobená symboly Skotska, Irska a Anglie, jejíž plastický vzor v podobě diamantů se ke středu zmenšuje, díky čemuž působí strop vyšším dojmem.

V bílém sále jsou oficiální hosté představováni královně. Při pohledu na tu nádheru a luxus každý pochopí, proč byl během rekonstrukce paláce John Nash dvakrát povolán do parlamentu, kde musel vysvětlovat navýšení výdajů. Nepřekvapí ani fakt, že když roku 1830 král Jiří IV. zemřel, byl jeho protěžovaný architekt okamžitě propuštěn.

V záplavě zlata, barev a množství vzácných předmětů tu lze snadno přehlédnout, že jedno ze čtyř obrovských zrcadel lze otočit. Jsou to vlastně tajné dveře, které slouží jako skrytý vchod do soukromých prostorů členů královské rodiny. Dva vzácné svícny a váza na mramorové polici před ním jsou pro tyto účely pevně připevněné, aby nedošly újmy.

V navazující skoro padesát metrů dlouhé obrazové galerii, která vznikla spojením tří původních pokojů, lze obdivovat mimo jiné i díla Van Dycka, Rubense, Rembrandta či Tiziana a ve vedlejším zeleném pokoji zaujme každého Čecha portrét tří dětí Fredericka V. a Elišky České, jimž byl nabídnut český trůn v roce 1619.

Jako poslední místnost v prvním patře čeká návštěvníky trůnní sál. Tady John Nash zužitkoval všechny své dovednosti ze stavby divadel a vytvořil dramatický efekt, díky němuž vše směřuje k vzdáleným křeslům královského páru pod rudým baldachýnem. Ty jsou opticky odděleny i zdobeným obloukem s majestátními sloupy po stranách místnosti. Tento sál zná veřejnost především z oficiálních podobizen, neboť se tu již tradičně fotí královské svatby.

Prohlídku paláce ukončuje dlouhá mramorová hala v přízemí, v níž našly své místo sochy převážně britských umělců 19. století.

Návštěvníky pak už čeká jen procházka rozsáhlou zahradou, v níž roste 350 druhů květin a 200 stromů. Královna tu také relaxuje u jezírka s nádherným výhledem na palác. Právě tady se konají proslulé zahradní party, jichž se každý rok zúčastní 22000 hostů a jejichž tradici založila již královna Victorie v 19. století

Návštěvníci se mohou zastavit i v kavárně, provizorně vytvořené na dobu od počátku srpna do konce září, kde si mohou vychutnat mimo jiné i pravý anglický čaj s mlékem. Vždyť na čaj do Buckinghamského paláce se zas tak často nedostanete!

Krátká historie Buckinghamského paláce:

1624 – na místě dnešního Buckinghamského paláce si nechal Sir William Blake postavit dům

1633 – Lord Goring dům rozšířil a založil většinu dnešních zahrad

1674 – dům vyhořel

1703 – vévoda z Buckinghamu si zde postavil městský dům

1761 – dům koupil král Jiří III. pro svou ženu královnu Charlotte

1762 – začátek renovace

1826 – Jiří IV. si najal architekta Johna Nashe k přestavbě domu na palác

1830 – Vilém IV. nahradil Johna Nashe architektem Edwardem Blorem

1837 – královna Victorie určila Buckinghamský palác oficiálním sídlem britských panovníků

1848 – přistavěno přední křídlo paláce architektem Thomasem Cubittem

Článek byl publikován 4. 11. 2016  v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.