Londýn pro pokročilé

Prošli jste Londýn křížem krážem a myslíte si, že už vás tu nemůže nic překvapit? Znáte Buckinghamský palác, Trafalgar Square, Tower of London i Greenwich? Pak nezbývá, než se podívat pod povrch věcí a zjistit něco o drobnostech, které jsou všude kolem Vás.

Poštovní schránky

Červené poštovní schránky vznikly roku 1855 za vlády královny Victorie. Ty úplně první stály na Fleet Street, Pall Mall a Rutland Gate, ale žádná z nich se do dnešních dob nezachovala. Prvních osmnáct roků měly tmavě zelenou barvu a až poté získaly dnes typickou červenou. Jsou si podobné jako vejce vejci, liší se však jednou maličkostí. Na každé z nich najdete iniciály panovníka, za jehož vlády schránka vznikla. Při znalosti britských dějin si z nich můžete odvodit, jakých důležitých historických událostí právě tato schránka byla svědkem.

Budete-li se pozorně dívat, můžete najít odkazy na tři krále a dvě královny. Nejstarší schránky, označené propletenými písmeny VR, odkazují na královnu Victorii (Victorie Regina), jež vládla do roku 1901. Iniciály E VII R patří jejímu synovi Eduardovi VII. (R v tomto případě zastupuje latinské slovo Rex, tedy král). Jiří V. má své iniciály GR na schránkách z let 1910 až 1936, G VI R jeho syna Jiřího VI. najdete na schránkách do roku 1952. Nejvíc schránek pochází z období více než šedesátileté vlády současné královny Alžběty II.; ty nesou monogram E II R.

Kam se dívá Nelson

Žádný návštěvník Londýna se nevyhne Trafalgar Square. Všichni se tu dozvědí, že náměstí nese název podle mysu u Španělska, kde proti sobě bojovali roku 1805 Napoleon Bonaparte a admirál Horatius Nelson. Pravděpodobně tu uslyšíte i příhodu o tom, jak umírající Nelson vyslovil přání být pohřbený v Londýně, a tak ubohým námořníkům nezbylo, než svého velitele dopravit do Anglie naloženého v sudě brandy.

Přemýšleli jste však někdy nad tím, kam se vlastně admirál Nelson na 55 metrů vysokém sloupu dívá?

Stoupnete-li si před něj, tedy zády k Whitehall, zjistíte, že se jeho pohled zvláštně stáčí k Buckinghamskému paláci. Ulici The Mall, která k němu z Trafalgar Square vede, lemují totiž černé lampy ozdobené na vrcholu malými loděmi – admirál Nelson tu tedy z výšky kontroluje celou svou flotilu, která s ním zvítězila jeho poslední bitvu

Zamykání Toweru

Přestože snad každý turista zavítá v Londýně do Tower of London, jen málokdo ví o rituálu, který se tu každý večer odehrává. Jeden z nejstarších vojenských obřadů na světě, zvaný Ceremony of the Keys, tedy ceremoniál klíčů, probíhá již 700 let každý den před desátou hodinou večerní stejným způsobem. Přesně ve 21.52 vyjde hlavní Yeoman Warder, tedy strážce Toweru, oblečen v červené tudorovské uniformě, se svazkem klíčů v jedné a lucernou v druhé ruce od Byward Tower. Projde až k Bráně zrádců, kde se potká s hlídkou tvořenou hlavním strážcem a čtyřmi svobodníky. Jeden z vojáků vezme lucernu, zatímco ostatní Královniným klíčům salutují. Strážce zamkne Byward Tower a Middle Tower a vrací se kolem Water Lane k Wakefiled Tower, kde je zastaví hlídka. V tichém a opuštěném Toweru tu již po staletí probíhá následující rozhovor:

 „Stůj, kdo je?“

„Klíče.“

 „Čí klíče?“

„Klíče královny Alžběty.“

 „Klíče královny Alžběty mohou projít.“

 „Bůh ochraňuj královnu.“

 „Amen.“

K závěrečnému „amen“ se musí přidat všichni přítomní – v opačném případě Vám hrozí dle stále platných zákonů krutý trest.

Tohoto zvláštního rituálu se v prázdném a ztichlém Toweru může zúčastnit kdokoli, stačí se jen online přihlásit na oficiálních stránkách Tower of London a zaplatit manipulační poplatek jednu libru.

Cœur de Lion – francouzština v srdci Anglie

Procházíte-li po Old Palace Yard od Whitehall kolem Houses of Parliament, minete na levé straně dvě sochy. První z nich, stojící, je vůdčí postava Anglické republiky Oliver Cromwell, druhá zobrazuje Richarda I. na koni. Prohlédnete-li si však podstavec pozorněji, můžete si na něm kromě jména krále a data jeho vlády přečíst i nápis Cœur de Lion (Lví srdce). Jen málokoho si uvědomí, proč před symbolem britské moci, jež po staletí považovala Francii za svého úhlavního nepřítele, je právě nápis ve francouzštině. Důvod je však prostý.

Roku 1066 proběhla poslední úspěšná invaze do Velké Británii. Tehdy vítěz Vilém Normandský neboli Vilém Dobyvatel přivedl z Normandie i francouzsky mluvící šlechtu. A od té doby se vše, co bylo spojeno s vládou, nazývalo francouzsky.

Tento fakt se odráží i v dnešní angličtině – výrazy spojené s mocí mají své kořeny ve francouzštině (parliament, goverment, crown, army, power, …), zatímco slova popisující život rolníků, jsou původem anglická. Odraz rozdělené společnosti se promítá i do ostatních sfér jazyka – dokud kráva či prase běhaly po farmě (kde se o ně staral anglický rolník), nazývaly se slovem anglického původu cow a pig. Když se jejich maso dostalo na stůl šlechty, získalo název beef a pork z francouzského bœuf a porc.

Je královna doma?

Tuto otázku si pokládá tisíce turistů stojících před Buckinghamským palácem. A přitom odpověď na ni je velmi prostá!

Palác, v němž se právě nachází její veličenstvo, je označen vyvěšením královské standarty. Jedná se o obdélníkovou vlajku rozdělenou na čtyři části. Jejich obsah však existuje ve dvou variantách. Ta užívaná v Anglii, Irsku, Walesu a v zahraničí vyobrazuje v levém horním a pravém dolním kvadrantu symboly starého království Anglie, tedy tři zlaté ležící lvy na červeném poli, v pravém horním rohu zastupujícím Skotsko je červený lev ve skoku na zlatém poli a v levém dolním obdélníku se nachází harfa na modrém poli, symbol Irska.

Skotská verze má v prvním a čtvrtém poli svého lva ve skoku, v levém horním sektoru se nachází angličtí tři lvi a v levém dolním zůstává irská harfa.

Tato vlajka nemá žádný jiný účel než ohlášení přítomnosti panovníka.

Od roku 1997 však nad královskými paláci vlaje i britská vlajka The Union Jack. Důvod překvapivě souvisí se smrtí princezny Diany. V době jejího pohřbu vyčítala britská veřejnost královně, že nad Buckinghamským palácem nevlaje vlajka na půl žerdi jako symbol smutku. Královna v té době pobývala na svém letním sídle v Balmoral, a tak standarta nemohla být v Londýně. Proto královská rodina nechala nad Buckingham vyvěsit britskou národní vlajku. A tak tu visí v případě nepřítomnosti královny dosud.

Chcete-li si tedy být jisti, jestli můžete za okny paláce zahlédnout královnu, stačí počkat, až si vítr pohraje s vlajkou. Uvidíte-li standartu se lvy a harfou, královna je doma, vlaje-li modrá vlajka s červenými a bílými kříži, vyhlížíte hlavu státu marně.

Londýnské nosy

Procházíte-li po chodníku skrz Oblouk admirality, můžete po pravé straně zahlédnout ve výšce zhruba dvou metrů nad zemí zlatý nos. Pověstí, které kolem něj vznikly, je několik. Jedna z nich jej považuje za výsměch králi Edwardu VII., jehož nos dosahoval poněkud většího rozměru, jiná odkazuje na Napoleona a tvrdí, že každý, kde se nosu dotkne, jako by „dal přes nos“ tomuto generálovi, další říká, že je tu pro královskou kavalerii, jejíž členové se jej dotýkají při průjezdu Obloukem admirality pro štěstí.

Pravda je však zcela jiná. Roku 1997 instaloval anglický umělec Rick Buckler v centru Londýna 37 sádrových odlitků svého nosu jako součást kampaně proti umístění CCTV kamer po celém městě. Nepozorovaně a bez publicity se mu podařilo připevnit nosy na významné budovy, např. na Národní galerii, Tate Modern či na South Bank Centre. Do současnosti se jich však dochovalo pouze deset.

Až do roku 2011, kdy autora odhalil tisk, vznikalo množství legend a pověr. Jedna z nich např. tvrdí, že dotknete-li se všech sedmi nosů rozmístěných v londýnské čtvrti Soho, přinese vám to po zbytek života velké štěstí.

Londýn je město mnoha vrstev. Čím hlouběji se do nich noříte, na tím více tajemství a zvláštností narážíte. A teprve až prozřete a uvědomíte si, že vlastně nikdy nebudete s jeho poznáváním u konce, pochopíte známý bonmot básníka Samuela Johnsona: „Když je člověk znaven Londýnem, je znaven celým životem, protože Londýn má vše, co život dokáže nabídnout.“

Článek byl publikován v páteční příloze Víkend deníku Právo