Maultaschen

© Nadine Neubauer

Malé plněné taštičky Maultaschen vznikly dle legendy jako podvod. Způsob, jak tak trošku oklamat Boha.

Pověst vypráví, že světlo světa spatřil tento pokrm v klášteře v Maulbronnu. Ten roku 2247 založil řád cisterciáků a právě jeho členové prý našli způsob, jak obejít zákaz požívání masa v době půstu – když jej zabalí do těsta, Bůh to přece nevidí!

Další teorie tvrdí, že ve Švábsku, tradičně tranzitní i migrační zemi, se potkávali příslušníci různých kultur, kteří sem přinášeli to nejlepší z prostředí, odkud přijížděli. Tuto specialitu sem tak mohl přinést např. Marco Polo z Číny či Friedrich II. z Arábie. Pravda však je patrně daleko prostší. Přestože dnes můžeme ochutnat taštičky plněné humry, křepelkami či gorgonzolou, původně se jednalo o jídlo chudých lidí, kdy se o těsta zabalily zbytky jídla, které se doma našly.

S podvodem na Stvořitele však souvisí patrně skutečnost, že tradičně se tento pokrm připravuje na Zelený čtvrtek a Velký pátek.

Zvířecí tlama či facka?

Původ názvu tohoto jídla je také nejasný. Mnozí jej vysvětlují jako složeniny slov Maul (huba, zvířecí tlama) a Tasche (taška). Tento výraz se používal jako pojmenování pro vak určený pro krmení hospodářských zvířat. O podobnost vzhledu se opírá i etymologické vysvětlení nacházející původ výrazu v archaismu Maultatzen, označujícím velkou facku. V tomto případě by šlo o podobu jídla s oteklou tváří. Dočíst se však můžete také o hraběnce Margarete von Maultasch, která ve 14. století přivezla tuto pochutinu do Švábska z Tyrolska.

Jednoduchá příprava

Čerstvé Maultaschen se prodávají ve všech švábských řeznictvích i lahůdkářstvích, vakuované v obalu je najdete i v každém supermarketu. Mnoho hospodyněk se však pyšní jejich domácí přípravou a stojí si právě za svým, většinou rodinným, receptem. Příprava není nijak složitá – těsto z mouky, vajec a trochu vody (v této chvíli by některé švábské kuchařky varovně zvedly prst a dodaly: „a kousku másla“) se dá asi na 10 min. odležet pod utěrku, poté se rozválí na tenký plát a nechá oschnout. Na rozkrájené obdélníky se položí náplň z mletého masa, zeleniny či špenátu, a těsto se uzavře.

Vzniknou tak taštičky připomínající italské ravioly, ovšem větší – délka obdélníku je většinou 8–12 cm.

Ty se poté vaří asi 10 minut ve vývaru, osmaží se v tuku nebo nakrájené se osmaží s cibulí a vajíčkem. Populární jsou i jako součást zeleninových salátů či jen přelité máslem a jemně posypané strouhaným sýrem.

Že se jedná opravdu o jídlo důležitého významu, potvrzuje i fakt, že bylo 22. října 2010 zařazeno Evropskou unií na seznam evropských regionálních specialit jako důležité kulturní dědictví Bádensko-Württemberska. Kromě oficiálního názvu Schwäbische Maultaschen byla definována i jejich přesná forma, velikost a obsah, spolu s faktem, že produkovány mohou být pouze a jen ve Švábsku.

Pro milovníky této lokální speciality vznikla i Maultaschenweg. Výchozí i konečný bod je ve městečku Bad Urach a během pěti dnů, z nichž každý urazíte asi 20 kilometrů, je možné srovnat tuto dobrotu v různých lokálních restauracích.

Největší Maultasche vytvořilo dle Guinnessovy knihy rekordů šest kuchařů roku 2000. Jejich výrobek byl dlouhý 1075,57 metru!

Další rekord přináleží hostinskému z Maulbronnu. Ten roku 1982 vyrobil během 22 minut 1134 kusů Maultaschen.

Tato specialita se dostala i do mnoha literárních děl. Báseň přímo o její přípravě napsal Heinz Eugen Schramm.

Od roku 2000 se volí královna Maultaschen. Vítězka si odnáší nejenom věcné dary, ale především obdiv a úctu celého okolí.

První historická zmínka o Maultaschen pochází z kuchařky roku 1794. Jednalo se však o knihu sladkých dezertů.

Největší výrobcem Maultaschen v Německu i na světě je firma Bürger. Každý den vyrobí přes milion balení tohoto pokrmu.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.