Monako: luxus na dvou čtverečních kilometrech

© Kateřina Lefebvre

Je deštivá lednová noc roku 1297. Na brány hradu vysoko na skále nad mořem zaklepe promáčený mnich. Strážnému se ho zželí a… a právě takto začíná vyprávění o vzniku státu s nejvyšším HDP na hlavu na světě.

Zpátky ale k oné noci.

Po otevření brány mnich náhle vytáhne zbraň a po zvolání „S boží pomocí“ vyskočí z okolních křovisek jeho ozbrojená družina. A rod Grimaldi se stane pány Monaka. Není proto divu, že socha Francesca Grimaldiho, který zrealizoval tuto podlou lest, zdobí hlavní náměstí celého Monaka.

Osídlení slavné skály, zvané Rocher, však sahá do historie daleko vzdálenější. Název země pochází od ligurského kmene, který se tu usadil a založil rybářský přístav. Ten se postupně rozrůstal a bohatnul díky zboží, které sem na lodích přiváželi Kartáginci, Marseillané, Féničané, Řekové i Římané.

Ve 12. století získali svrchovanou moc nad tímto územím Janované. Ti zde roku 1215 založili pevnost, která měla chránit jejich sklady, jenže po pár desítkách let celá oblast padla do rukou Grimaldiům.

Kasino z nouze

Monako, vklíněné mezi moře a hory, dosahuje rozlohy jen 2,02 km². Ne vždy tomu tak však bylo, neboť jeho součástí býval i Menton a Roquebrune, jejichž obchod s citrusy a olejem tvořil po staletí základ ekonomiky celého státu.

Roku 1848 se však tato města od Monaka oddělila, čímž stát přišel nejenom o 95 % svého území, ale především o hlavní zdroj příjmů. Kníže Karel III. musel tedy najít novou možnost obživy. Po chvíli váhání založil ve staré části Monaka lázně. To, co tu však bylo důležité, je fakt, že kromě léčebné zóny získaly i povolení k provozování hazardních her.

To se ukázalo jako skvělý nápad, a tak už o čtyři roky později vyrostl na dosud neobydleném skalnatém ostrohu zcela nový lázeňský komplex s kasinem, jenž brzy doplnil luxusní Hôtel de Paris. Roku 1863 pak bylo otevřeno nové Casino de Monte-Carlo, jež později v secesním stylu přestavěl Charles Garnier (ano, právě po něm se jmenuje pařížská opera).

Na počest geniálního nápadu knížete Karla III. byla celá čtvrť v kopci nazvána po něm Monte Carlo.

Hazard se v malém knížectví na jihu Evropy brzy začal vyplácet, k čemuž velkou měrou přispěl v roce 1877 kancléř Otto von Bismarck. Ten totiž nechal zavřít kasina v Německé říši, a Monako tak získalo monopol hazardních her na celém kontinentu. Zábavychtivým boháčům nezbylo než si zajet pobavit se a zahrát do monackého kasina. Zisky byly tak vysoké, že kníže mohl v zemi zrušit přímé daně pro fyzické osoby.

Bohatství s minimem investic

Dnes kasino vytváří jen malé procento státního zisku, ale právě ono nastartovalo turistický ruch, který patří k přínoscům peněz do státní pokladny. Nejvyšší HDP na hlavu na světě pak spoluvytváří především bankovnictví, pojišťovnictví, výzkum, poradenství a správa nemovitostí.

Zrušení přímých daní totiž láká množství bohatých lidí z celého světa. Abyste tu však mohli získat daňový domicil, musíte mít čistý trestní rejstřík, musíte uložit do místní banky částku dosahující mnoha set tisíc eur, a navíc si tu musíte koupit či pronajmout nemovitost, v níž trávíte alespoň tři měsíce v roce.

Podíváte-li se z výšky na Monako, neuvidíte jediné nezastavěné místečko. Zemědělská výroba tu neexistuje a stát veškeré potraviny dováží. Pěstování sebevýnosnější rostliny by se tu totiž nevyplatilo. Ceny bytů dosahují závratných částek, a i tak poptávka stále přesahuje nabídku.

I když se vám podaří si tu byt pronajmout, je v tom malý háček. Máte-li jiné občanství než monacké (a to většina zdejších rezidentů má), a i přesto podáváte daňové přiznání v Monaku, finanční úřady evropských zemí si dobře hlídají, zda opravdu fyzicky v knížectví pobýváte. Jedním z nástrojů této kontroly je nahlédnutí do účtů za elektřinu a vodu, což dalo vzniku novému zaměstnání. Můžete si tu totiž najmout člověka, který chodí do vašeho bytu a svítí a pouští vodu.

Opravdu zůstávat tu moc lidí nechce. Bydlení tady totiž opravdu není asi ideální. Na plně zastavěné ploše druhého nejmenšího státu na světě žije oficiálně skoro 40 000 obyvatel, což v přepočtu činí necelých 19 000 osob na km². Není tak divu, že Jack Nicholson nazval tento městský stát Alcatrazem pro boháče.

Monacká kletba

Přestože by se mohlo zdát, že je život monackých knížat jednoduchý a příjemný, má i své stinné stránky.

Rod Grimaldi totiž pronásleduje tzv. monacká kletba, jež na něj byla uvrhnuta jako trest za ničemné jednání jejich dávného předka, který znásilnil krásnou pannu. Ta se později stala čarodějnicí a pronesla osudovou větu, že žádný Grimaldi nikdy nepocítí manželské štěstí.

Ať již na kletby věříme, nebo ne, osudy členů rodiny nejsou zrovna jednoduché. Většina z nich se rozvedla či tragicky přišla o partnera. Jako pohádka a vysvobození z tohoto prokletí vypadalo manželství knížete Rainiera III. a americké herečky Grace Kelly. Celý svět sledoval jejich romantické seznámení i velkolepou svatbu v monacké katedrále. Rodinné štěstí však bylo ukončeno 13. září 1982, kdy kněžna nezvládla v prudkých zatáčkách nad Monte Carlem řízení a spolu se svou dcerou Stéphanií se zřítila ze skály.

Její smrt nesl kníže velmi těžce. Pochována byla v místní katedrále mezi vládci Monaka a její manžel u jejího hrobu truchlil po mnoho hodin. Každý den sem také posílal nádhernou kytici.

Co nevynechat:

Knížecí palác

Knížecí palác se postupně rozrostl z původní pevnosti na 300 metrů široké skále. Jeho budovy zastupují architekturu každého století od roku 1000. Návštěvníci si mohou projít skvostné interiéry se Zrcadlovou galerií, Modrým salonem či Trůnním sálem, kde se mimo jiné v dubnu 1956 konal občanský sňatek knížete Rainiera III. a herečky Grace Kelly.

Před palácem probíhá každý den před polednem střídání stráží. Snědě opálení muži (v létě v bílých a v zimě v černých uniformách) jsou vybírání z veteránů Švýcarské gardy ve Vatikánu.

Exotická zahrada

Po dvaceti letech příprav byla v roce 1933 otevřena vysoko nad městem exotická zahrada. Skály, udržující teplo, se ukázaly ideálním prostředím pro sukulenty a kaktusy suchých oblastí celého světa. Prohlédnout si tu lze mimo jiné přes tisíc druhů rostlin z jihozápadu Spojených států, Střední a Jižní Ameriky, Jihoafrické republiky i z Arabského poloostrova. Pro návštěvníky je tu otevřená i jeskyně s fantastickými kamennými útvary.

Zajet si sem stojí za to už i kvůli úžasnému výhledu na Monacké knížectví. Není divu, že sem každý rok vystoupá více než půl milionu návštěvníků.

Oceánografické muzeum

Jedno z největších lákadel Monaka založil roku 1899 zapálený oceánograf kníže Albert I., který na svých lodích Hirondelle a Princess Alice zkoumal Středozemní moře, Arktidu a severní Atlantik. Po mnoho let tuto instituci navíc vedl francouzský režisér a cestovatel Jacques-Yves Cousteau, jehož filmy jsou tu v malých kinosálech promítány.

V sedmdesáti odděleních plných akvárií je možné si prohlédnout více než šest tisíc ryb z různých koutů světa. Nikdo neodolá prohlídce šestimetrové laguny se žraloky, rejnoky a murénami a návštěvníky je neustále obklopený i korálový útes. Vše doplňují kinosály, sbírka z expedic Alberta I. a sál se stálou expozicí o Zemi.

Katedrála

Neogotická katedrála byla postavena v letech 1875 až 1884 na zbytcích původního kostela zasvěceného svatému Mikuláši. V nádherné světlé stavbě z kamene z La Turbie a z Brescie lze obdivovat např. úžasné varhany, baptisterium, oltář a kazatelnu. Většina návštěvníků sem však chodí poklonit se památce monackých knížat a kněžny Grace, kteří zde našli místo svého posledního odpočinku.

Grand Prix

Každoroční důležitou událostí tohoto malého státečku je Velká cena Monaka. Od roku 1929, kdy ji založil kníže Ludvík II., se jezdí koncem května na městském okruhu o délce 3,34 km. Během 78 kol dosahují závodníci rychlosti až 270 km/hod. Jeden z nejnebezpečnějších závodů na světě je magnetem pro bohaté diváky a celebrity. Nejenom hotely, ale i okna podél trasy závodu jsou zamluveny na roky dopředu.

Článek byl publikován 23. 2. 2018 v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.