Park svatého Jakuba jako založil jako svou oukromou oboru Jindřicha VIII. Karel II. jej v roce 1664 nechal přebudovat a právě tehdy dostal od ruského velvyslance jako dar pro oživení této zahrady několik pelikánů.
Jejich následovníky (záměrně nepoužívám slovo potomky) lze na jezírku vidět dodnes. Jsou přátelští a velmi společenští. Užíváte-li si piknik na trávníku či lavičce v parku, může se stát, že si pelikán přijde říct o ochutnávku. Žijí tu volně, ale málokdy jezírko či jeho okolí opouštějí. Nic jim tu také nechybí – kromě dobrot od turistů dostávají každý den od 14.30 do 15.00 pěknou dávku ryb.
Přestože si tu spokojeně žijí, jejich původní prostředí park v centru Londýna nepřipomíná ani náhodou. Snad právě proto se nerozmnožují a jejich stav musí být doplňován. Roku 2013 dodalo několik jedinců i město Praha.
Podobný dar způsobil dle místní legendy skoro mezinárodní konflikt. V 60. letech 20. století, tedy v době studené války, se americký velvyslanec v Londýně rozhodl, že je na jezírku nutné vyvážit počet ruských pelikánů americkými. Nechal jich proto několik kusů přivézt ze své země. Jenže novým ptákům se zde nedařilo, chřadli a den ze dne se jejich stav zhoršoval. Americká ambasáda prý podezřívala tu ruskou z jejich záměrného poškození.
Nakonec se však ukázalo, že Amerikou dodaná zvířata patří k druhům, které žijí ve slané vodě, a sladkovodní jezírko jim nesvědčí.
Proto ptáky přesunuli do londýnské ZOO a do parku svatého Jakuba Američané dodali druhy nové, tentokrát sladkovodní. Ti se tu bez problémů usadili, a tím zklidnili diplomatické napětí mezi oběma velmocemi.
Správa parku prý nemůže tuto historku, kterou vám rád poví každý Londýňan, potvrdit. Dosvědčuje však, že se tu opravdu v 60. letech 20. století poprvé vedle sebe objevili pelikáni z obou velmocí.
Přidejte odpověď