Zaanse Schans: na skok do holadské minulosti

©Kateřina Lefebvre

Nejhezčí pohled je z mostu přes řeku Zaan. Najednou se před vámi vynoří šest mlýnů na břehu velké klidné řeky a až po chvíli si ohromeně všimnete malého městečka se zelenobílými domky před nimi. To je Zaanse Schans, nejznámější nizozemský skanzen.

Nebývalý rozvoj v Holandsku v době tzv. Zlatý věku s sebou přinesl mimo jiné i potřebu zpracovávat obrovské množství dřeva na stavbu lodí či výrobu papíru. Stejně tak bylo nutné rozemlít koření, které tyto lodě dovezly ze zámoří, či zpracovat další produkty z nových kontinentů, jako byly ořechy a kakaové skořápky, na olej.

Větrné mlýny toto všechno dokázaly a okolí řeky Zaan pro ně skýtalo zcela ideální podmínky, takže tu během 17. století vyrostla skoro tisícovka těchto staveb. A právě proto je okolí řeky často označováno jako nejstarší průmyslová oblast na světě.

Být praštěný větrným mlýnem

Přestože větrné mlýny vznikly v 7. století daleko odtud v Číně a Peru a do Evropy je přinesli přes Španělsko v 9. století Arabové, území dnešního Nizozemska se pro ně ukázalo být ideálním prostředím. Plochá otevřená krajina s častým a pravidelným větrem od moře tu nabízí neuvěřitelnou efektivitu. Navíc se mlýny osvědčily jako ideální prostředek pro odvodňování pozemků, což pro Nizozemce bylo vždy základní téma. Právě k tomuto účelu tady vznikl typ mlýna zvaný wipmolen, jehož tělo bylo umístěno na jehlanové základně, kolem níž se otáčel a která skrývala Archimédův šroub, jenž vodu vynášel nahoru.

S rozvojem techniky se měnily i mlýny. Zatímco v nejstarším celodřevěném typu zvaném standermolen se mlela kukuřice, patrokmolen, jenž se celý mohl otáčet podle směru větru, byl určený k řezání dřeva, stellingmolen s galerií v polovině výšky, která umožňovala otáčet jen hlavou mlýna dokola a připevnit plachty na lopatky, se používal k výrobě oleje, papíru či barev.

Roku 1693 dokonce vznikl zákon, že každý mlýn musí mít své jméno. Inspiraci k nim majitelé čerpali opravdu odevšud, takže je možné se setkat se stavbami honosícími se názvy Abrahamova oběť, Železný kanec, Tlusťoch či Slepý osel. Obrovské množství mlýnů, představující kulisy každodenního života, se odrazilo i v jazyce. Nizozemština používá několik rčení s nimi spojených, z nichž nejznámější je patrně výraz „je praštěný větrným mlýnem,“ znamenající asi to, co české „přeskočilo mu“.

S příchodem průmyslové revoluce v 19. století začaly větrné mlýny ztrácet své opodstatnění, takže roku 1920 už jich v okolí řeky Zaan stálo jen asi padesát. K jejich ochraně bylo v březnu 1925 založeno Sdružení větrných mlýnů Zaan, které se dnes stará o třináct objektů.

Mlýn na cestách

V Zaanse Schans je k vidění šest velkých mlýnů a několik menších. Asi nejnavštěvovanějším z nich je osmnáctitunový De Zoeker, česky Hledáček. První písemná zmínka o něm se objevuje roku 1676, kdy stál nedaleko Zaandijku. Většinu času se v něm lisoval olej, jen roku 1891 se na deset let přeměnil na výrobnu barev. Přestože jej v roce 1925 silně poškodila vichřice, funkční byl až do počátku 40. let 20. století.

1.srpna 1968 nastoupil den a půl trvající cestu. Celý mlýn totiž naložili na obrovský nákladní vůz, který jej přesunul k Zaanse Schans. Že to byla cesta více než dobrodružná, dokládá i fakt, že jej musel jeřáb přenášet přes železniční vedení a na své dnešní místo doplul na lodi.

Mlýn byl původně určený ke zpracování lněných semen, vedlejšího produktu rozvíjejícího se lnářského průmyslu. Když však tuto činnost převzaly stroje poháněné parou, ztratily mlýny na lisování oleje svůj význam a většina z nich zanikla. De Zoeker se však přeorientoval na zpracování odpadních produktů, jako byly např. kakaové skořápky či arašídový prášek.

Mlýn bývá otevřený skoro každý den a sympatický mlynář rád vysvětluje návštěvníkům celý proces. Skořápky rozemleté mezi kulatými kameny o váze kolem 2400 kg se zahřejí v peci na 80 °C a poté se přesypou do vlněných pytlů. Ty se pak přijdou mezi dvě rohože upletené z koňských žíní, které se vloží mezi ocelové desky. Poté následuje asi osmdesát úderů pěchovacím beranem, který se ovládá z prvního patra mlýna. Vylisovaný olej se sbírá do speciálních nádob, zatímco drť projde celým procesem ještě několikrát a nakonec poslouží jako krmivo pro dobytek.

Olej, barvy, koření i pila

Ke zpracování oleje byl využit i nejvzdálenější ze šesti mlýnů pojmenovaný De Bonte Hen, tedy Chlupatá slepice. Ten vznikl kolem roku 1693 a během doby své existence byl několikrát poškozen bleskem a požáry, takže v letech 1973 až 1978 musel projít kompletní rekonstrukcí. Návštěvníky oblíbený je i malý mlýn stojící na vrcholu domu, jehož název Het Klaverblad, česky Čtyřlístek, odkazuje na čtyři majitelovy dcery, či De Os (Vůl) z roku 1663, který od roku 1916 poháněl dieslový motor. Hexagonální Het Jonge Schaap (Mladá ovce) s otáčivým vrškem stával až do roku 1942 v 60 km vzdáleném Zijerveldu. Na počátku 21. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byly použity původní metody 17. století, a poté našel své nové místo ve skanzenu.

Jediným mlýnem, který stojí od počátku na stejném místě, je De Kat, tedy Kočka, jenž vznikl ve 2. polovině 17. století. Jeho dnešní podoba je však až z roku 1969, kdy muselo být celé jeho tělo nahrazeno novým.

Skanzen plný života

Přestože mlýny tvoří dominantu skanzenu, byla by škoda vynechat prohlídku městečka. Nakouknout tu lze např. do malé dílny zpracovávající kakao metodou běžnou v 18. století s využitím původních nástrojů a jen málokdo tady odolá možnosti vyrobit si svoji vlastní čokoládu. Otevřený je i nejstarší dům ve skanzenu z roku 1623, kde našla své místo prodejna starožitností, ale i o pětatřicet let mladší pekárna či muzeum hodin, které ukrývá exponáty týkající se vývoje měření času od věžních hodin ze 16. století až po moderní hodiny elektrické. K unikátům patří zelinářský obchůdek s původním vybavením, který ve svých jednadvaceti letech převzal od svých rodičů Albert Heijn, zakladatel stejnojmenného úspěšného nizozemského řetězce supermarketů.

Návštěvníky oblíbená je i replika farmy z východní části Zaandamu, kde vás farmářky v tradičních krojích zasvětí do tajů výroby sýru a vše i názorně ukážou. Ochutnat tu také můžete nepřeberné druhy goudy rozdílného stáří, příchutí či z různého typu mléka, stejně jako speciální hořčice a marmelády k sýrům. Nahlédnout lze také na výrobu sudů, ale asi největší zájem vzbuzuje muzeum dřeváků, kde se dozvíte vše o jejich historii i vzniku.

Dřeváky se vyráběly a stále se ještě vyrábějí především ze dřeva topolů a vrb a po staletí zůstaly užívané, neboť se jedná o velmi levnou a trvanlivou obuv, která na rozdíl od kožené odolá místní promáčené půdě. Vidět tu lze boty sedláků s úzkou špičkou k pohánění dobytka, rybářské sandály se špičkou plochou, ale zaujme i nádherně řezbářsky zdobená obuv na sváteční příležitosti.

Důmyslnost výroby této obuvi mohou návštěvníci sledovat na vlastní oči, neboť celý proces vzniku dřevěných bot tu ukazuje místní řemeslník. Špalek dřeva se nejdříve namočí do vody, aby nasákl vlhkost, a poté se krátce vysuší. Dříve se ručně osekával a vrtákem se vyhloubil prostor pro nohu, ale ve 20. století se začaly využívat kopírovací stroje, které usnadnily a zrychlily lidskou práci.

Do Zaanse Schans se z Amsterdamu nejjednodušeji dostanete vlakem. Vystoupíte na zastávce Koog-Zaandijk a odtud již vás směrovky navedou. Během asi kilometr dlouhé cesty minete muzeum větrných mlýnů, které opravdu stojí za návštěvu, a celou dobu vás bude doprovázet neodolatelná vůně z místní čokoládovny.

Skanzen můžete navštívit bez omezení, není tu otvírací doba a při vstupu do areálu se neplatí vstupné. To zaplatíte pouze v případě, že chcete navštívit některý z mlýnů. Jeho cena se pohybuje kolem 2.00 E. Sýrová farma a obchůdky ožívají kolem 9.30, otvírací doba mlýnů se mění a je potřeba si ji ověřit na www.dezaanseschans.de.

Máte-li dostatek času, určitě stojí za to si tu půjčit kolo a projezdit si okolní malební vesničky. V areálu skanzenu také můžete využít plavbu lodí po řece Zaan.

Článek byl publikován 10. 2. 2017 v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.