Cannes – město slunce, luxusu a Zlaté palmy

© Kateřina Lefebvre

Velká limuzína předjede před slavné schodiště Festivalového paláce na bulváru Croisette a za vřískotu davů a blýskání fotoaparátů z ní vystoupí hvězda filmového nebe v róbě, již budou v několika nejbližších dnech komentovat média celého světa. Filmový festival v Cannes je v plném proudu. A na počátku veškeré této slávy, lesku a luxusu stála paradoxně epidemie v nedalekém městě Nice.

Přestože nejstarší historické nálezy v Cannes se datují do neolitu a doby železné, první stálé osídlení je tu potvrzeno až s příchodem ligurského kmene Oxybianů, který se usadil na místě dnešního starého města. Po skoro pět set let trvající éře, kdy pobřeží i blízké Lérinské ostrovy obsadili Římané, nastala tzv. temná doba, kdy bylo Cannes napadáno barbary ze severu. Největší masakr a zničení místního osídlení však měli na svědomí Saracénové, kteří zaútočili z moře roku 891.

Staré město na kopci

Poučeni touto událostí nechali provensálští vládcové vybudovat pevnost na kopci Mont Chevalier. Dnes z ní zbylo jen několik zdí a čtvercová věž Tour du Mont Chevalier, která sloužila ke sledování pohybu v okolních bažinách. Ukrývá etnografické muzeum a těm, kteří zdolají 109 schodů, nabízí nádherný výhled do širokého okolí.

V jejím sousedství stojí pozdně gotický kostel Notre Dame de l´Esperanze, vysvěcený 25. března 1645 na svátek Zvěstování. Postavený je ve stylu tzv. provensálské gotiky, vyznačující se velkou inspirací antikou, např. v užívání římsy, pilastrů, sloupů i hlavic, a užitím valené klenby v hlavní lodi a čtvrtkruhové klenby v lodích vedlejších. Po stranách kostela lze najít šest kaplí patřících jednotlivým cechům, z nichž jedna ukrývá ostatky svatého Honorata, který tu žil v 5. století a po němž je pojmenovaný jeden z nedalekých Lérinských ostrovů.

Cesta nahoru k věži a kostelu je protkána labyrintem strmých úzkých uliček a schodišť čtvrti Le Suquet, které lemují malebné kavárničky a obchůdky s turistickými suvenýry i lokálními produkty.

Za pomoc při rekonstrukci a opevňování města věnoval tehdy ještě malou vesničku Cannes hrabě z Provence Rodoardovi, hlavě místní mocné rodiny, a když se roku 1030 Rodoardův syn stal mnichem na Lérinských ostrovech, území přešlo do vlastnictví kláštera. Při této příležitosti je poprvé zmíněno nové jméno De Port a Canue, přičemž slovo Canue je odvozeno z ligurského výrazu pro „výšku“ či „vrchol“.

Neplánovaná zastávka lorda Broughama

Cannes by asi navždy zůstalo jednou z mnoha rybářských vesnic na pobřeží Středozemního moře, kdyby nebylo britského kancléře lorda Henry Broughama, prvního barona z Brougham a Vaux. V roce 1834 mířil přes Nice do Itálie, aby tam – jak bylo v té době v módě – strávil zimní sezonu. Po cestě jej však zastihla zpráva, že v Nice propukla epidemie cholery, a lord stál před závažným rozhodnutím: vrátit se domů a strávit nehostinnou zimu na britském ostrově, či zůstat u moře a v „provizorních“ podmínkách strávit několik měsíců v teplé jižní Francii? Zvítězila změna a lord si okolí Cannes natolik zamiloval, že tu brzy postavil své nové sídlo nazvané Éléonore-Louise. (Jiná verze ovšem říká, že lord tu zůstal, protože se zamiloval do místní speciality – bujabézy). U příležitosti otevření domu pozval své anglické známé, které místu zajistili potřebou reklamu, a nové investice se sem začaly jen hrnout. Není proto divu, že bronzová socha lorda Broughama vévodí největší a nejluxusnější ulici ve městě zvané Boulevard de la Croisette.

Tento pobřežní bulvár o délce dvou kilometrů lemují palmy a soukromé pláže na jedné straně a naproti nim se hrdě vzpínají velké obchody proslulých značek i přepychové hotely. Nejznámějším z nich hotel Carlton byl vybudovaný roku 1913 pro britskou aristokracii ve stylu francouzské secese a místní tvrdí, že modelem pro kopule na jeho střeše bylo poprsí slavné španělské kurtizány La Belle Otero. Název této luxusní třídy odvozený z francouzského výrazu croix, tedy kříž, odkazuje na dřevěný kříž, který stával úplně na konci promenády v místech, kde dnes najdete casino Palm Beach. Kříž sloužil jako orientační bod pro poutníky směřující na jeden z Lérinských ostrovů zasvěcený svatému Honoratovi.

Přehlídka filmů i filmových hvězd

Ve 20. letech 20. století přišlo do módy trávení času u moře a slunění se a zároveň se jih Francie stal dostupnější nižším vrstvám. Turistický průmysl rostl.

Největší slávu a věhlas však Cannes přinesl filmový festival.

Ten měl poprvé proběhnout z iniciativy ministra vzdělávání a výtvarného umění Jeana Zaye od 1. do 20. září 1939 jako protipól již zavedeného festivalu v Benátkách, v němž se stále více a více odrážela fašistická ideologie. Jeho prezidentem měl být Louis Lumière, jeden z vynálezců kinematografu a zároveň jeden z prvních filmových tvůrců. Vše bylo připravené, ale kvůli politické situaci musel být festival zrušen.

Historicky první filmový festival v Cannes se tak konal až od 20. září do 5. října 1946 v bývalém Casinu, přičemž až do roku 1950 probíhal na podzim a teprve následujícího roku byl přesunut na jaro.

Na počátku vůbec nešlo mluvit o jeho exkuzivnosti, ale v 50. letech sem začaly jezdit světové hvězdy jako Kirk Dougles, Sophia Lorenová, Brigitte Bardotová, Romy Schneiderová či Gina Lollobrigida a ty postupně obrátily pozornost médií k této události. Roku 1955 sem byla pozvána i americká herečka Grace Kellyová, která se tu seznámila s monackým knížetem Reinierem III. O rok později sledovalo jejich svatbu 30 milionů diváků po celém světě a Cannes získalo punc pohádkových setkání a splněných snů.

Zlatá palma i další ceny

V prvních letech byly filmy a jejich protagonisté oceňovány Velkou cenou Mezinárodního filmového festivalu. Roku 1954 se však organizátoři rozhodli ji nahradit Zlatou palmou a oslovili množství umělců, aby předložili návrhy na její podobu. Soutěž tehdy vyhrála renomovaná autorka originálních šperků Lucienne Lazon. Jako první získal Zlatou palmu roku 1955 film Marty režiséra Delberta Manna. Přestože se organizátoři v letech 1964 až 1974 vrátili k původní ceně, dnes je Zlatá palma s festivalem v Cannes nerozlučně spjatá.

Ve druhé polovině devadesátých let cena změnila podobu. Její autorka Caroline Scheufele, jejíž firma spolupracuje s festivalem dodnes, zasadila větvičku z 24karátového zlata o váze 118 gramů do ručně řezaného krystalu.

Postupem času pak přibyly i další ceny. Původních dvacet filmů promítaných v Théâtre Lumiére, které soutěží o Zlatou palmu, doplnila sekce Un certain regards a také filmy vybrané porotou či Cinèfondation, tedy asi padesát krátkých a středně dlouhých filmů z filmových škol celého světa. O Zlatou palmu soutěží i krátké filmy. Udělována je také Velká cena poroty, ocenění nejlepšího herce, nejlepší herečky, režie i scénáře a roku 1978 přibyla i Zlatá kamera za nejlepší filmový debut.

Ke změnám došlo i v místě konání filmové přehlídky. Roku 1949 vznikl Palais des Festivals, známý též podle svého umístění jako Palais Croisette. Ten však byl o čtyřicet let později zbourán a festival se natrvalo usadil v Palais des Festivals et des Congrès, postaveném v roce 1983 na Esplanade Georges Pompidou. A právě kolem něj lze vidět slavné dlaždice s otisky dlaní hvězd spojených s filmovým průmyslem.

Do Cannes se nejlépe dostanete letadlem ČSA z Prahy do Nice o odtud pak vlakem. Let trvá kolem 1,5 hodiny a sám o sobě je zážitkem. Nejenom, že přelétáte Alpy, ale i přistávání stojí za to – letadlo se stočí nad Cannes, přeletí Antibes a dosedne na letišti se slibným názvem Côte d’Azur na poloostrově v Nice.

Cesta vlakem z nádraží v Nice do Cannes zabere kolem 35 minut a zpáteční lístek stojí 14.00 euro. Počítat však musíte s velmi vysokými náklady na ubytování, a to nejen v Cannes, ale v době konání festivalu i v širokém okolí.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.