Madridské parky: klid uprostřed velkoměsta

© Kateřina Lefebvre

Madrid, město kultury, historie i skvělého jídla, má bezesporu svým návštěvníkům co nabídnout. Po prohlídce muzeí a památek si však každý rád odpočine v některém z madridských parků – i když i tady je možné nachodit spousty kilometrů a nudit se tu nikdo rozhodně nebude.

Hlavní a zároveň největší město Španělska se deklaruje jako zelené město přátelské k životnímu prostředí. I proto radnice v lednu tohoto roku vyhlásila nový program, který má do metropole přinést ještě více zeleně, svěžesti a čistoty a co nejvíc ji uzpůsobit příjemnému a kvalitnímu životu. K bodům tohoto plánu patří i rozšíření stávajících zelených ploch o 22 nových parků, zřízení komunitních zahrad na volných městských plochách ve vlastnictví města či založení fondu podporujícího vznik zelených střech.

A toto vše by mělo přibýt k současným 40 městským parkům o celkové rozloze 33 km².

Parque del Retiro

Hned za světoznámým Muzeem Prado v srdci honosné čtvrti Salamanka začíná jedno z nejoblíbenějších míst relaxace obyvatel Madridu. Sotva se objeví první paprsky jarního sluníčka, ožije Park Retiro pouličními umělci, koncerty, loutkovým divadlem, ale i nabídkou čínské masáže zad a čtení budoucnosti z karet. Děti využívají trávníky i dětská hřiště, zatímco dospělí si vychutnávají kávu v některé z místních kaváren či jen tak odpočívají na lavičkách mezi květinovými záhony. Nejvíce lidí se tu sejde o nedělích, ale oblíbené jsou i trhy, jež se v parku pravidelně konají. K těm nejpopulárnějším patří začátkem června knižní veletrh, na nějž se sjedou zástupci nakladatelství z celé země a nabízí španělské i cizojazyčné knihy s obrovskými slevami.

Svůj název získal park podle paláce Filipa IV., ke kterému patřil, ale který byl zničen za napoleonských válek. Jeho historie však sahá až do první poloviny 17. století. Tehdy si na tomto místě královská rodina pořídila honební revír jako místo odpočinku za hranicemi města. Dlouho jej pak využívala také pro pobavení dvora – konaly se tu býčí zápasy, organizovaly živé obrazy, a dokonce se tady simulovaly námořní bitvy. Na počátku 18. století královská rodina park částečně zpřístupnila, i když vstup byl povolen pouze ve společenském oděvu, a roku 1869 byl zcela otevřen veřejnosti.

I proto se právě na tomto místě skoro o dvacet let později mohla konat světová výstava, u jejíž příležitosti tu vyrostly dvě nádherné budovy. Architektem obou byl Ricardo Velázquez Bosco, který spolupracoval také např. na Mezquitě v Cordobě či na granadské Alhambře. Zatímco palác pojmenovaný po něm je postavený v neoklasicistním stylu z červených cihel, u Křišťálového paláce se autor nechal inspirovat o 36 let starší slavnou londýnskou předlohou. Stavba budovy ze železa a skla s kupolí dosahující výšky 22 metrů trvala pět měsíců a stejně jako její anglický předobraz ji lze rozmontovat a přemístit. V době vzniku roku 1887 zde byla vystavena flora a fauna Filipín, tehdejší španělské kolonie. Exponáty týkající se těchto ostrovů bylo možné najít po celém parku, přičemž vrcholem byly rekonstrukce domorodé vesnice.

V současné době tu probíhají výstavy moderního umění, které zaštiťuje Národní muzeum královny Sofie v Madridu.

Nádherné jezírko s černými labutěmi, husami i želvami, v němž se Křišťálový palác odráží, není ale v parku největší vodní plochou. Toto prvenství připadá jezeru Estanque, ukončenému půlkruhovou kolonádou s majestátní sochou Alfonse VII. na koni.

Botanická zahrada

U jihozápadního rohu parku Retiro lze vejít do terasovité Královské botanické zahrady. Ta vznikla z rozhodnutí krále Ferdinanda VI., který 17. října 1755 zadal objednávku na prostor pro více než 2000 rostlin ze sbírky botanika José Quera. Autoři plánů, botanik Gómez Ortega a architekt Juan de Villandueva, dokončili své dílo až roku 1781 za vlády Karla III. V současné době je zde možné prohlédnout si 30 000 rostlin z celého světa a návštěvníci by neměli opomenout ani původní skleníky s tropickými rostlinami a kaktusy.

Campo del Moro

Na druhé straně města uzavírá historické centrum park Campo del Moro, nacházející se v prudkém kopci stoupajícím od řeky Manzaranes ke královskému paláci. Svůj název získal roku 1109, kdy se na tomto místě utábořila maurská armáda, vedená Alí ibn Yusufem. Velký podíl na podobě parku má královna Isabella, která mu roku 1844 vdechla anglický styl. Točité cestičky v lesíku, mezi kašnami a sochami pak na konci 19. století využívaly jako své hřiště děti královské rodiny. Obyčejným lidem  se park otevřel roku 1931, ale za vlády Franka byl znovu uzavřen. K definitivnímu otevření pro veřejnost došlo až v osmdesátých letech 20. století.

I tento park však nabízí turistům zajímavá místa k návštěvě – v jeho spodní části se nachází Museo de Carruaje, v němž jsou vystaveny královské kočáry a nosítka. Z parku se navíc nabízí asi nejkrásnější pohled na královský palác.

Parque del Oeste

Na severozápadě centra Madridu za Plaza España, u západní hranice univerzitní čtvrti Moncloa, leží park Oeste. Ten vznikl na popud starosty Madridu Alberta Aquilera, který tu na 87 ha nad řekou nechal prozíravě vysázet tisíce stromů, aby obyvatelé Madridu získali během průmyslové revoluce místo pro relaxaci.

Jedním z největších lákadel parku je egyptský Debodův chrám, který od 2. století př. n. l. do 20. století stál na území dnes zalitém Asuánskou přehradou. Roku 1968 jej však Egypťané věnovali Španělům jako poděkování za práci inženýrů, kteří se na stavbě přehrady podíleli.

Park otevřený roku 1906 utrpěl velké škody během španělské občanské války, takže v 50. letech musel být znovu zásadně upraven. Při této rekonstrukci tu vznikla i růžová zahrada, v níž se každý rok koná mezinárodní soutěž těchto květin.

Nad ní vyrostla nástupní stanice kabinové lanovky. Z té se vám během desetiminutové cesty ve výšce 40 metrů nad zemí nabídne pohled na Madrid z ptačí perspektivy. Během komentovaného „letu“ o délce 2,5 km se tu naskýtají nádherné výhledy na Královský palác, Katedrálu Almudena, ale i např. na kapli Sv. Antonia.

Caso de Campo

Konečná stanice této lanovky se nachází uprostřed největšího madridského parku Casa de Campo. Tyto plíce Madridu o rozloze 1722 ha vznikly kolem usedlosti, kterou roku 1562 koupil Filip II. Nejoblíbenější honitba španělských králů se roku 1746 změnila na Královský les a v roce 1931 byla otevřena veřejnosti. Dnes v tomto parku tráví Madriďané svůj volný čas jízdou na kole a kolečkových bruslích, plaváním v bazénu, ale i nedělními pikniky či lenošením u jezera. Oblíbený je i zábavní park postavený na okraji Casa de Campo s množstvím atrakcí pro děti i dospělé či zoologická zahrada s více než 6000 zvířaty.

Článek byl publikován 22. 4. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.