Cornwall: místo, kde se mísí sny a realita

Snem každého Brita je našetřit si v životě tolik, aby důchod mohl strávit v Cornwallu.

Snem Cornwallanů je přilákat co nejvíce turistů do svého kraje.

Cornwall většinou mezi sny cestovatelů nepatří. Ale to jen do chvíle, než se sem podívají. Kdo navštíví tento kraj, už se sem vždycky bude chtít vracet.

V nejjižnějším cípu britských ostrovů, na západ od velkých měst, leží nejřídčeji osídlené anglické hrabství Cornwall. Geograficky oddělené od zbytku země si zachovalo své keltské tradice, nedotčenou přírodu a své magické kouzlo. Lidé tu jsou součástí krajiny, v níž žijí, a legend, které ovlivňují jejich život. A jsou hrdí na svou námořní minulost.

Zdejší Keltové si uchovali svůj jazyk až do 18. stol. Kornština patří do skupiny keltských britanských jazyků a velkou část své slovní zásoby sdílí s bretonštinou a s velštinou. Tento pro nás zcela nesrozumitelný jazyk nikdy nepoužívalo velké množství mluvčích, v dobách největšího rozmachu ve 13. stol. jim mluvilo asi 40 000 lidí. K největšímu propadu v užívání kornštiny došlo v 16. stol. po tzv. masakru Cornwallanů, kteří tehdy povstali proti povinnému užívání anglické Knihy společných modliteb a v důsledku toho zavedení angličtiny jako jazyka mše. Ve 20. století došlo k obrození kornštiny a v současné době mluví  tímto jazykem podle statistik 2 % populace.

Pašeráctví jako výnosný zdroj obživy

160 km útesů a skalnatých zátok s jeskyněmi a systém klikatících se říček umožnily rozvoj pašeráctví, které se stalo po mnoha století hlavním zdrojem příjmů místních obyvatel. Zmínky o pašeráctví v Cornwallu jsou dohledatelné v literatuře od 12. stol. Největšího rozkvětu však tato činnost dosáhla ve století sedmnáctém. Tehdy stát potřeboval zvýšit příjmy kvůli výdajům na války proti Francii a Americe, a proto zvýšil daně z alkoholu, čaje, tabáku a dalšího luxusního zboží.

Postupně se do této činnosti zapojilo až 100 000 lidí. Rodiny lákaly lodě na ostrá skaliska, aby námořníky zabily a jejich zboží uloupily. Ceny na černém trhu odpovídaly 20 % cen oficiálních a předpokládalo se, že polovina dovozu brandy a čtvrtina importu čaje se do Velké Británie dostaly nelegálně právě přes jihozápadní Anglii.

Nejznámějším místem spojeným s pašeráctvím je bezesporu Jamaica Inn. V opuštěných vřesovištích Bodmin Moor to dříve bývala široko daleko jediná stavba, takže poskytovala ideální útočiště pašerákům, vedeným hostinským Jossem Merlynem. Ti na lodích, které navedly na útesy, pozabíjeli námořníky a zboží schovávali právě v tomto hostinci. Hrůzostrašné příběhy spojené s Jamaica Inn vylíčila ve stejnojmenné knize spisovatelka Daphne du Maurier a dle této předlohy je roku 1939 zfilmoval anglický režisér Alfred Hitchcock.

Do dnešních dnů je tato budova funkční a slouží jako hotel. Za noc tu host zaplatí kolem 3000,- Kč a ti, kdo si chtějí opravdu užívat děsivého génia loci, si vybírají nejstrašidelnější pokoj č. 4.

Bohaté podzemí

Hlavním oficiálním ekonomickým zdrojem v tomto kraji však byla po tisíciletí těžba nerostných surovin, především cínu a mědi, následně pak stříbro. Předpokládá se, že se tu těžit začalo kolem roku 2150 př. n. l. Existují dokonce teorie, podle nichž jediným důvodem, proč Římané kolonizovali Británii, byly místní zásoby cínu. Těžba však nepřežila 20. století a poslední důl s názvem South Crofty ukončil činnost roku 1998.

O rok později se na zdi jednoho z dalších uzavřených dolů objevilo graffiti, které bohužel pravdivě shrnovalo cornwallskou situaci: „Cornwallští chlapi jsou rybáři a cornwallští chlapi jsou horníci. Ale co mají cornwallští chlapi dělat, když už nejsou ani ryby ani cín?“

V současné době je Cornwall jedním z nejchudších hrabství a jednou ze čtyř oblastí ve Velké Británii, které dostávají dotace z Evropské unie.

Z tradice těžby vychází i vlajka Cornwallu. Černý podklad představuje uhlí a bílý kříž na něm je symbolem cínu. Poetičtější a filozofičtější teorie však tvrdí, že se na jedná o zobrazení světla pravdy zářícího srze temnotu zla.

Základ stravy? Hutné a výživné jídlo

S těžkou prací mužů v dolech také souvisí nejpopulárnější místním jídlo – cornish pasty (cornwallské pirohy). Jedná se o půlkruhový koláč poměrně výrazné chuti, který bývá naplněn bramborami, cibulí, tuřínem či masem. Toto jídlo mělo zajistit dostatek energie pro těžce pracující v podzemí. Nosili ho na těle, čímž ho udržovali teplé až do doby oběda. Zvláštní tvar tohoto pečiva vychází z bezpečnostních opatření. Při jídle se horníci směli dotknout pouze jeho skládaného okraje, protože jejich ruce byly kontaminované jedovatými zplodinami z dolů. Tento okraj se nejedl a horníci ho nechávali v odlehlých částech dolů, aby si naklonili skřítky.

Jelikož je Cornwall jako poloostrov obklopen ze tří stran mořem, součástí místního života byl vždy rybolov, takže Cornwallané konzumují více než 40 druhů mořských živočichů. I toto odvětví však prochází krizí kvůli evropským směrnicím regulujícím rybolov.

Zásadní je také spor Cornwallanů a Devoňanů o správnou podobu Cream Tea. Všichni říkají, že právě jejich verze tohoto pokrmu je ta správná. Základem je samozřejmě kvalitní čaj s kapkou mléka (ideálně od jerseyského plemena krav). K němu jsou vždy podávány čerstvé bochánky, zvané scones. Ty se pečou z másla, mouky a trochy kypřícího prášku a jsou poměrně hutné a suché.

Na ně se však maže domácí jahodový džem a nejdůležitější složkou je clotted cream. Je to vlastně velmi, velmi, velmi hustá a tučná smetana, až skoro máslo. Nejmenší povolený obsah tuku v tomto výrobku je 55 %, průměrně však dosahuje 64 %.

A právě tyto dvě suroviny jsou předmětem sporů mezi Cornwallem a vedlejším Devonem: jedni dávají na rozkrájený scone prvně marmeládu a poté clotted cream, druzí to dělají obráceně. Ať už si vyberete devonskou či cornwallskou verzi, představuje tato dobrota pohromu v životě dietáře – jedna porce několikrát přesahuje doporučovanou denní dávku přijaté energie. Ale stojí za to!

Krásný rám obrazu, z nějž vyřízli plátno

Cornwall nabízí úžasné pobřeží – nádherné scenérie, rozeklané útesy, pláže s jemným pískem a půvabné rybářské vesničky. Život je tu díky mírnému klimatu pohodový a příjemný. Turisté hojně navštěvují nejzápadnější bod Anglie Land´s End, rodiště bájného krále Artuše Tintagel, ostrov St. Michael´s Mount, pobřežní městečko St. Ives, The Hoe v Plymouth, amfiteátr Minack Theatre shlížející ze strmého útesu na modravé moře a mnoho dalších.

Naproti tomu vnitrozemí je na první pohled nevlídné, nehostinné a ponuré, i když svá kouzla mají i nekonečná vřesoviště (kde například hledal Alfred Hitchcock inspiraci pro svůj horor Ptáci). Proto se místní vláda snaží nabídnout a propagovat nové turisticky zajímavé cíle mimo dosah moře. Bývalé doly byly dány na seznam, který předložila vláda k možnosti zapsání do seznamu světového kulturního bohatství UNESCO, a roku 2012 byla za finanční podpory 35 milionů liber ze státní loterie otevřena stezka, která spojuje technicky zajímavá místa v tomto hrabství, přičemž se stále pracuje na zachování a opravení některých dolů.

Nejvíce nadějí se však v současné době vkládá do Projektu Eden. Toto botanické veledílo se nachází na místě bývalého kaolinového lomu. Pro vlastní výzkumný a vzdělávací biologický program jsou tu postaveny zvláštní budovy, které připomínají golfový míček. Turisté si tu mohou prohlédnou dva biotopy – jeden tropický a druhý středozemní – projít mohou deštný prales, džungli, čeká je i procházka korunami stromů či kolem vodopádů. Za 13 let fungování se z něj stalo nejnavštěvovanější místo v Cornwallu.

Cornwall je ideálním místem pro život i pro turistiku. Zvláště Středoevropan tu pochopí zcela jiné rozměry bytí. A možná tu společně s Brity bude chtít strávit podzim svého života. A nebo jen tak občas přijet znovu nabrat energii z tohoto zvláštního poloostrova. A třeba objevit své sny.

Článek byl publikován 20. 1. 2015 na stránkách http://www.radynacestu.cz/magazin/cornwall/