Jersey: ostrov mezi Británií a Francií

© Kateřina Lefebvre

Ostrov Jersey leží jen 25 km od francouzského poloostrova Cotentin, ale život na něm se blíží spíš Spojenému království. A to i přesto, že není jeho součástí.

Díky své poloze v Lamanšském průlivu to mají Normanské ostrovy poněkud komplikované. Roku 933 byly přiřazeny k normanskému vévodství, a právě díky tomu se roku 1066, když Vilém Normanský zvaný Dobyvatel dobyl Anglii, staly součástí ostrovního říše. Dnes však nemají status jedné z části Spojeného království, ale jsou dependencí Britské koruny.

Jejich největší ostrov Jersey o rozloze necelých 120 km² je zároveň nejvzdálenější od Velké Británie a leží jen kousek od Francie. Žije na něm asi 100 000 obyvatel, kteří jsou hrdí na svůj netradiční původ i na krásy svého ostrova, pyšnícího se drsným pobřežím s rozeklanými útesy a písečnými plážemi, ale i živým zemědělským vnitrozemím. Právě tady se pěstuje v kulinářství vysoce ceněná odrůda brambor Jersey Royals a na rozlehlých loukách se pase skot, nesoucí jméno tohoto ostrova. Jerseyské krávy jsou druhým nejrozšířenějším plemenem mléčného skotu na světě a charakterizuje je velmi vysoká kvalita mléka, které obsahuje velké procento bílkovin. Poznají se podle žlutohnědé srsti, mají protáhlou hlavu a dorůstají váhy 350 až 420 kg. Při cestách po Jersey je opravdu nelze přehlédnout.

Turisté sem však přijíždějí spíše za nádhernou přírodou a památkami, jejichž historie sahá až do neolitu a z nichž některé jsou starší než egyptské pyramidy.

Hrad královny Alžběty

Už při příjezdu do jediného přístavu na ostrově v hlavním městě Saint Helier mine loď skalnatý ostrůvek v zátoce St. Aubin. Díky jednomu z nejvyšších odlivů na světě k němu lze někdy dojít pěšky, ale za přílivu je nutné využít loď.

Už kolem roku 550 n. l. se tu usadil svatý Helier, po němž bylo pojmenováno opatství, které tu postupně vyrostlo. To se od roku 1594 začalo měnit na hrad, který chránil přístav. Za své sídlo si jej zvolil guvernér Jersey sir Walter Raleigh, který pevnost pojmenoval po královně Alžbětě I., a během občanské války tady našel útočiště i král Karel II.

Dnes tu na návštěvníky čeká muzeum věnující se historii hradu i královské armády Jersey, ale i prohlídka množství věží, cimbuří, průchodů a tajných místností. Každý by si měl vyhradit čas také na procházku po vlnolamu, postaveném v 19. století, který dnes využívají především místní rybáři.

Každé léto navíc hrad přitáhne tisíce návštěvníků akcí zvanou oživlé dějiny, během níž historické postavy seznámí zájemce s osudy svými i hradu.

Jerseyské válečné tunely

30. června 1940 Jersey obsadila německá armáda a okupace trvala až do 9. května 1945. Množství objektů z tohoto období tu bylo zachováno jako svědkové těžkého života na ostrově v této nelehké době.

K těm nejznámějším patří Jerseyské válečné tunely. V letech 1941 až 1945 tu lidé z celé Evropy v rámci nucených prací vystavěli bombám odolný sklad zbraní a munice a opravnu porouchaných zařízení. V obrovském komplexu dosahujícím hloubky až 33 metrů, který vznikl vysekáním 14 000 tun horniny, se návštěvníci mohou projít mezi zbytky příkopů, nemocnice, přístřešků pro vojáky i střílnami, připravenými k obraně proti útokům Aliance. V tunelu s označením Ho8 našla své místo výstava s názvem Zajatý ostrov, zaměřená na život na Jersey během druhé světové války, a velmi populární je i expozice mapující neobvyklé osudy britské agentky Viollette Szabó. Nikdo by neměl vynechat ani Garden of Reflection věnovanou lidem, který zemřeli v přímém důsledku německé okupace.

V letech 1942 až 1944 vytvořila německá armáda systém pobřežního opevnění kolem Evropy zvaný Atlantský val. Jeho součástí na Jersey byla i tzv. Baterie Lothringen, pojmenovaná po bitevní lodi. Vyrostla na konci skalnatého výběžku Noirmont Point a sloužila jako sídlo třetí baterie 604 batalionu německých námořních sil.

Majáky

Při prohlídce tohoto místa však nejvíce pozornosti přitahuje bílo-černě natřená věž Tour de Vinde z počátku 19. století, která od roku 1915 slouží jako maják. Svým světlem, problikávajícím každých 12 sekund, už zachránila před nebezpečím zdejších zrádných břehů nejednu loď.

Ještě starší a známější maják však vyrostl v jihozápadním rohu Jersey. Pojmenování této oblasti La Corbière je poprvé zaznamenáno už roku 1309 a znamená „místo havranů“. Mezi námořníky měla tato část ostrova děsivou pověst, neboť tu ztroskotalo množství lodí. Proto architekt sir John Coode navrhl na skálu vzdálenou asi 500 metrů od pobřeží 10 metrů vysoký maják, který byl první stavbou tohoto typu ze železobetonu na britských ostrovech. Dokončen byl v listopadu 1873, ale spuštěn až v dubnu následujícího roku. Jeho světlo je viditelné do vzdálenosti 29 km od pobřeží.

U majáku je umístěn jednoduchý památník v podobě vyřezávaného kamene. Připomíná pomocníka majitele majáku Petera Larbalestiera, který se utopil 28. května 1946 při záchraně návštěvníka, kterého smetl příliv.

La Hougue Bie

Na Jersey je však možné vidět množství daleko starších památek, dokládajících osídlení ostrova i během neolitu. Zhruba před šesti tisíci lety tu vyrostly kromě množství menhirů i chodbové hroby. K těm nejznámějším patří Dolmen de Mont Ubé, podlouhlého tvaru, který byl dříve rozdělen na čtyři samostatné části, či La Pouquelaye de Faldouet, kde pět metrů dlouhá chodba vede ke kruhové místnosti zakryté 24 tun těžkým kamenem.

V roce 1924 byl na ostrově objeven jeden z nejlépe dochovaných chodbových hrobů v Evropě La Hougue Bie, dlouhý 20,4 m. Kolem něj vzniklo tzv. živoucí muzeum, které ukazuje, jak lidé před šesti tisíci lety žili. Vystaveny tu však jsou i sekery, meče, kopí, ale především největší keltský poklad mincí na světě, sestávající ze 60 000 mincí a množství zlatých a stříbrných šperků. Vyrobeny byly před dvěma tisíci lety v době, kdy si Julius Caesar podmanil Evropu, a roku 2012 jej našli na nedalekém poli hledači pokladů s detektorem kovu. V rámci prohlídky lze nahlédnout i do laboratoře, v níž tým vědců pečlivě zkoumá každou z mincí.

Na vršku hrobky vyrostla ve 12. století středověká kaple, která byla roku 1792 přestavěna v neogotickém stylu. Během německé okupace tu však okupanti vystavěli i bunkr, který dnes skrývá muzeum nuceně nasazených na Normanských ostrovech.

ZOO

Ti, kteří dávají přednost přírodě před historií, by neměli vynechat jerseyskou ZOO. V roce 1959 ji založil britský spisovatel, zoolog a popularizátor ochrany přírody Gerald Durrell. Tento autor knih pro děti i dospělé, v nichž popisuje zážitky z výprav po celém světě, odchytával v přírodě zvířata pro různé zoologické zahrady, až se rozhodl založit svoji vlastní. Na 13 ha proto shromáždil 130 ohrožených a vzácných druhů z různých částí světa, které chtěl postupně vracet do přírody.

Symbolem jeho projektu je mauricijský pták blboun nejapný, který byl vyhuben už na konci 17. století. Ke specifikům této ZOO patří i skutečnost, že je tu kladen důraz na zvířata víc než na zábavu návštěvníků. Zvířata žijí v rozsáhlých výbězích plných zeleně, které maximálně připomínají původní prostředí svých obyvatel, a někteří živočichové tu žijí volně v korunách stromů. Lidé pak mohou využít skryté pozorovatelny, aby zvířata nebyla rušena jejich přítomností.

Příjezd:

Každý rok odbaví letiště na Jersey kolem 1,4 mil. pasažérů. Z České republiky vede asi nejlepší cesta přes londýnské letiště Gatwick, která trvá v závislosti na čekání na spoj mezi sedmi a devíti hodinami.

Lodí připluje na Jersey každoročně kolem půl milionu cestujících. Trajekty do Saint Helier přijíždí z britských měst Pool a Portsmouth, z Francie ze St. Malo a Granville a lodní spojení existuje i z Normanských ostrovů Guernsey a Sark. Ceny přepravy i časy odjezdů lze najít na http://www.condorferries.co.uk/ či na českých stránkách http://www.directferries.cz.

Článek byl publikován 4. 8. 2017 v páteční příloze Víkend deníku Právo

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.