Svět korzárů, nekonečné modré moře, písečné pláže pod hradbami, ostrovy, na které se dá dojít suchou nohou, staré město postavené ve 20. století. To vše je Saint-Malo. A mnohem víc.
Jedno z nejhezčích bretaňských měst, ležící u ústí řeky Rance, nese název po biskupovi MacLaw. Ten v 6. století připlul z Británie, aby tu šířil křesťanství. Dle pověsti přistál na malém ostrůvku nedaleko pobřeží, protože tu chtěl sloužit mši. Jaké však bylo jeho překvapení, když se „ostrov“ pohnul a pomalu odplouval. Teprve pak poznal, že zakotvil na velrybě. Proto MacLawovi nezbylo než pokračovat na vedlejší ostrov Aron. Ten se už nepohnul, a tak tu založil kostel, kolem nějž začala vznikat vesnice.
Její obyvatelé se o dvě století později přesunuli kvůli útokům Franků o ostrov dál, a ten nazvali po zakladateli své komunity. Tehdy bylo Saint-Malo spojeno s pevninou jen úzkou hrází.
Ve 12. století tu kněz Jean de Chantillon postavil katedrálu, a aby ji ochránil, obehnal celý ostrov hradbami. Tím kromě strategické polohy získalo město i ochranu a stalo se důležitým místem ve všech válkách mezi Francií a Anglií.
Ostrov měl ve svém okolí vždy výjimečné postavení, což dokládá i cestopis Václava Šaška z Bířkova, který v 15. století doprovázel Lva z Rožmitálu na diplomatické cestě po Evropě: „Kdokoli pluje do Bretonska, musí vplouti do přístavu Saint-Malo, protože jiné přístavy na tomto pobřeží jsou uzavřeny, aby se berní a přístavní poplatky vybírané tam v nesmírné míře neobracely jinam.“
Město si vždy udržovalo svoji nezávislost a v 16. století se ostrov dokonce na čtyři roky proměnil v samostatnou republiku.
Mořeplavci a korzáři
Jeho nemalé příjmy pocházely především z hrdinských činů mořeplavců a korzárů. U Bastion de la Hollande najdete sochu Jacquese Cartiéra, který roku 1534 objevil ústí řeky Svatého Vavřince v Kanadě a prohlásil toto území za francouzské, další místní rodáci kolonizovali Falklandy. O největší rozvoj Saint-Malo se však zasloužili místní korzáři, tedy piráti, kteří s povolením samotného krále přepadali lodě a přístavy.
Přízvisko „král korzárů“ dostal místní rodák Robert Surcouf. Své bohatství získal především na úkor společnosti British East India a obchodováním s otroky. „Kariéru“, během níž se zmocnil 47 lodí, zakončil jako jeden z nejbohatších rejdařů ve městě (dům si nechal vydláždit zlaťáky) a navíc získal státní vyznamenání a šlechtický titul. I dějiny nás učí, že loupit je nutné jen ve jménu vládnoucích.
Opomenout nelze ani korzára René Duquay-Trouin, který si podmanil do té doby portugalské Rio de Janeiro či Port de la Barbinaise, který dle pověsti na své cestě kolem světa byl zajat alžírským bejem. Propuštěn byl za slib, že dojedná mír s Ludvíkem XIV. Když se mu to nepodařilo, vrátil se do zajetí, přestože mu hrozila poprava.
Město vstalo z popela
Když roku 1944 bylo Saint-Malo bombardováno spojeneckými vojsky, zbylo z něj velmi málo. Město hořelo a z centra zbyly jen sutiny. Intra Muros, tedy staré město uprostřed hradeb, bylo postaveno celé znovu dle dobových rytin a fotografií. Město, obklopené z jedné strany mořem a z druhé přístavem pro soukromé plachetnice, tak i dnes nabízí procházku malebnými dlážděnými uličkami s vysokými domy, jejichž přízemí jsou zaplněna obchůdky se suvenýry, rybími restauracemi, kavárnami a prodejnami zmrzliny a palačinek.
Navštívit tu také lze Katedrálu sv. Vincenta postavenou v normanském stylu či někdejší sídlo bretanských knížat Château de Saint-Malo, v němž dnes najdete muzeum dějin města, ukazující mimo jiné příběhy místních korzárů.
Dnešní Saint Malo je padesátitisícové město připoutané k pevnině úzkou šíjí a třemi silnicemi. Z dávného ostrova se stala pevnina, ale to vůbec neubralo na jeho půvabu a kráse.
Hradby mezi stísněným městem a nekonečnou volností oceánu
To, co by neměl nikdo v Saint-Malo vynechat, je 1754 metrů dlouhá procházka po sedm metrů širokých hradbách. Odtud získáte nejenom přehled o městě, ale uvidíte i pláže a několik okolních ostrovů.
Na tom nejbližším stojí Fort National. Největší vojenský stavitel své doby markýz de Vauban postavil tuto pevnost roku 1689, aby chránila přístav před Angličany. To, že svou práci odvedl dobře, dokládá fakt, že město nikdy nebylo obsazeno z moře. Původně se pevnost nazývala Královská, roku 1789 byla přejmenována na Pevnost republikánů, za Napoleona získala pojmenování Císařská a od roku 1870 nese svůj dnešní název. Postavena byla na místě staršího majáku a na ostrůvku, kde se konaly popravy. Dnes je pevnost přístupná od 1. června do 30. září a některé dny i mimo toto období. To, že je právě otevřeno, značí vlající francouzská vlajka. Je nutné si však dobře hlídat čas, který tu strávíte – stoupající příliv, dosahující zde až 14 metrů, oddělí velmi rychle ostrov vodou a vy tu zůstanete uvězněni na dlouhých šest hodin.
Jen o kousek dál leží další ostrůvek dosažitelný suchou nohou – Grand Bé. Právě tady je pochovaný místní rodák, romantický spisovatel René de Chateaubriand. Dle svého přání, vysloveného již dvacet roků před smrtí, je pochován hlavou k oceánu, aby mohl pokračovat v rozhovoru s ním, a jeho jednoduchý hrob zdobí jen velký kříž beze jména.
Tento malý ostrůvek byl svědkem mnoha dějinných událostí, např. roku 1308 se tu scházeli občasné Saint-Malo rebelující proti pánům a tady zvolili svého prvního starostu. Původní pevnůstka tu stála již roku 1555, ale o sto let později byla nahrazena větší.
Asi 100 metrů za tímto ostrovem stojí další pevnost, kterou také postavil markýz Vauban v 17. století. Ostrov Petit Bé, na němž se nachází, je přístupný za odlivu pouze 13 dnů v měsíci. V těchto dnech umožňuje soukromý majitel ostrova třicetiminutové prohlídky s průvodcem.
Pro ty, kteří tu hledají spíše pasivní odpočinek, slouží malebné pláže na severní straně města, o nichž vás místní ubezpečí, že jsou nejhezčí na celém Smaragdovém pobřeží. Ať už si vyberete Plage de Bon-Secours, západnější Plage du Môle, Plage de l´Eventail přímo naproti Fort National či vzdálenější Grande Plage, užijete si poklidný den na jemném písku s úžasným výhledem na tyrkysově modrou hladinu! A za odlivu můžete zdarma využít i mořský bazén u Porte des Bés, který je doplňován slanou vodou při každém přílivu.
Kde se najíst?
Nejvíce restaurací najdete hned vlevo za vstupem severní branou na Place Châteaubriad. Ochutnat tu můžete i specialitu pojmenovanou po tomto místním rodákovi. Jedná se o steak vysoký 6 až 7 cm, připravovaný se šalotkou, citronovou šťávou, suchým vínem, estragonem a kajanským pepřem.
Na druhé straně hradeb u pláže najdete jednoduché občerstvení, kde můžete ochutnat čerstvé škeble, ústřice i jiné plody moře.
Nechat ujít byste si neměli ani další místní specialitu, sladké Le kerry-pomme či Le kerry-poire, tedy horké ovoce v těstě připomínající piškot. Koupit si je můžete v obchůdcích za katedrálou v ulici Rue Porcon de La Barbinais.
Všudypřítomný obrázek
Už při příjezdu do města si všimnete na autech obrázků panenky v klobouku se slovy L´aise breizh. V místních obchodech ji najdete nejenom v podobě těchto samolepek, ale jako všemožné turistické suvenýry. Nápis znamená „příjemná Bretaň“ a žádný milovník tohoto regionu bez ní nesmí odjet.
Kam na výlet
Máte-li možnost strávit v Saint-Malo více dnů, využijte jeden z nich k návštěvě nedalekých Normandských ostrovů. Trajekt na Jersey odjíždí až dvakrát denně a plavba trvá 65 minut, na Guernesey se dostanete sedmkrát týdně za dvě hodiny.
Kratší, desetiminutový trajekt vás doveze i na druhou stranu zátoky do města Dinard, kde můžete při procházce kolem Atlantiku obdivovat nádhernou architekturu místních honosných vil.
Článek byl publikován 25. 9. 2015 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď