Hemingway na Kubě

© Kateřina Lefebvre

Karibský ostrov Kuba nabízí svým návštěvníkům mnohé krásy a zajímavosti. Na své si tu přijdou všichni – ať už přijíždí za nádhernými písečnými plážemi, potápěním, poznáváním koloniální architektury, rytmem salzy či jen za vůní minulosti nebo ochutnávkou rumu a doutníků. Většina turistů si však vyhradí čas, aby se vydali po stopách nositele Nobelovy ceny za literaturu, amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, který tu strávil v poslední třetinu svého života.

Hemingway se narodil roku 1899 v rodině lékaře na předměstí Chicaga. V osmnácti letech začal pracovat jako novinář v The Kansas City Star, ale po půl roce nastoupil jako dobrovolník Červeného kříže do bojů první světové války, přičemž byl v Itálii těžce raněn a stal se z něj přesvědčený antimilitarista. Po krátkém návratu do USA odjel roku 1921 jako zahraniční zpravodaj do Paříže a později pobýval i v Itálii a Španělsku.

V roce 1928 poprvé přijel na Kubu, do níž se natolik zamiloval, že zde strávil celá dvě desetiletí. Svůj život ukončil vlastní rukou krátce po návratu do USA roku 1961.

Život v hotelu

Na počátku svého pobytu na Kubě obýval Hemingway pokoj v přepychovém hotelu Ambos Mundos na hlavní havanské nákupní třídě Obispo. Ubytoval se tu roku 1932 po porážce španělských republikánů, kterou nesl jako osobní tragédii. Právě tady napsal množství povídek a několik kapitol Zelených pahorků afrických, románu Mít a nemít i Komu zvoní hrana. Přestože byl elegantní hotel v 90. letech 20. století přestavěn a zrenovován, je stále možné navštívit pokoj číslo 511, kde Hemingway přebýval a kde zůstal zachován původní nábytek. Spisovatelův psací stroj, na jehož rámus si tak často stěžovali hosté okolních pokojů, našel čestné místo v mezipatře hotelu. Určitě stojí za to nechat se také vyvézt původním železným výtahem z dvacátých let 20. století na střešní terasu hotelu, z níž se naskýtá nádherný pohled na město.

Mojito či daiqueri?

„Mojito v La Bodequitě, daiqueri v El Floriditě,“ měl jasno proslulý autor a oba dva podniky často navštěvoval.

Ve Floriditě, jejíž historie sahá až do roku 1817, trávil čas se Spencerem Tracym a Garym Cooperem. Don Ernesto, jak mu zde říkali, měl svou židli v koutě, odkud mohl pozorovat dění v baru. Oslavil tu také třetí ze svých čtyř svateb – tentokrát s Martou Gellhorovou. I dnes si tady můžete vychutnat klasický koktejl, o němž Hemingway v Ostrovech v proudu napsal: „Daiguiri je jako lyžování z ledové hory, které vnímáte jako běh prašanem.“ Připravují jej tu z 1,5 dcl rumu značky Bacardi, šťávy z limetky, půlky grapefruitu a šesti kapek likéru maraschino. Podle pověsti základ tohoto nápoje poprvé namíchal americký inženýr, kterému došel tehdy populární gin a místo něj narychlo koupil místní rum. Ten smíchal pro osvěžení s limetkami a drceným ledem a proslulý koktejl byl na světě. Vychutnat si jej můžete společně s velkým spisovatelem – tedy přinejmenším s jeho sochou v životní velikosti, která se tu opírá o pult.

Svatostánek kubánského mojita La Bodeguita del Modio si užívá svoji popularitu více než 70 roků. Turisté se sem celý den jen hrnou, a abyste ochutnali místní oblíbený Hemingwayův nápoj, musíte často dlouho čekat venku na ulici před barem, než se uvolní místo. Ale určitě nebudete litovat – mojito z máty, třtinového cukru, citronové šťávy, sodovky a rumu nezískalo svoji proslulost náhodou.

Finca la Vigía

Z hotelu Ambus Mundos se Hemingway odstěhoval do osady San Francisco de Paula, ležící 15 km východně od Havany. Do nízkého bílého domu v koloniálním stylu, postaveném roku 1887 dle návrhu katalánského architekta Miguela Pascuala y Baguera, se zamiloval na první pohled. Nejprve si rezidenci pronajal za sto dolarů měsíčně, ale roku 1940 ji za honorář za román Komu zvoní hrana od francouzského majitele sodovkárny v Havaně koupil pro svou ženu, které nevyhovoval život ve stísněném hotelovém pokoji. Přestože bytostně nesnášel změny a stavební úpravy, nechal hned první den po koupi vylámat mříže a ve zdi zakované kruhy a řetězy, které odkazovaly na fakt, že tu bývalo vězení pro otroky.

Jednopodlažní rezidence Finca la Vigía, obehnaná ze tří stran terasou, zažila nejen autorův tvůrčí rozmach, ale i divoké jízdy hollywoodské smetánky či kávu s Fidelem Castrem. Hemingway tu strávil dvacet roků a dům zůstal zachován tak, jak jej opustil. Na jednoduchém nábytku, navrženém jeho čtvrtou ženou Mary Welschovou, ležérně leží otevřené časopisy a sklenice s poloprázdnou lahví, prostřený stůl tu vyzývá k obědu a na pracovním stole jsou rozházené papíry se spisovatelovými poznámkami. Právě tady psal každý den od šesté hodiny ranní do poledne svou denní dávku textu o rozsahu šesti až osmi set slov. Heminwayovu loveckou vášeň pak dokládají všudypřítomné hlavy vycpaných zvířat, lovecké trofeje a sbírka zbraní. Rozečtené knihy i připravené sandály budí dojem, jako by si majitel jen na chvilku odskočil a brzy se vrátí.

Dům, stojící na kopečku zvedajícím se do výšky 119 metrů nad mořem, obklopuje pozemek, na němž je možné ve stínu palem a bambusů najít příjemná tichá zákoutí. Jeho součástí byl i ovocný sad, v němž se pěstovaly pomeranče, grapefruity, citrony, ale i ananas, mango a kokosové ořechy. Nepřekvapí tu ani bazén, u nějž žádný z lokálních průvodců nikdy nezapomene zdůraznit, že se tady nahá koupala herečka Ava Gardner, či hřbitůvek s hroby čtyř Hemingwayových oblíbených psů. To, co tu na kopci však očekává málokdo, je jachta Pilar, „zaparkovaná“ na místě bývalých tenisových kurtů. Právě na ní poprvé na Kubu připlul a na ní strávil mnoho hodin na moři. Po celkové rekonstrukci roku 2008 dostala podobu odpovídající stavu, v jakém ji spisovatel používal.

Po Hemingwayově smrti věnovala vdova dle spisovatelova přání dům i s pozemkem Kubánské republice, jež ho o rok později, v den autorových narozenin, otevřela jako muzeum. Velké peníze na rekonstrukci celého objektu pak poskytla roku 2002 Hemingwayova nadace v USA.

Cojimar

Svoji milovanou jachtu měl Hemingway zakotvenou v přístavu ve vesničce Cojimar 16 km východně od centra Havany. Právě tady potkal Gregoria Fuenta, který pravděpodobně sloužil jako předloha pro titulní postavu novely Stařec a moře, za níž dostal spisovatel roku 1953 Pulitzerovu cenu a o rok později cenu Nobelovu. Gregoria si Hemigway najal jako kapitána své jachty a s ním také přebudoval Pilar během druhé světové války na loď vybavenou na boj s ponorkami. Spolu pak vyráželi na pátrání po německých ponorkách a hlídali kubánské vody. Jemu také svou jachtu odkázal.

V restauraci La Terraza de Cojimar trávili spolu tito dva muži pravidelně své večery. Dnes tu můžete v interiéru vyzdobeném černobílými fotografiemi Heminwaye ochutnat koktejl pojmenovaný po tomto slavném kapitánovi. Dožil se úctyhodných 104 let, a přestože prý po Hemingwayově sebevraždě již nikdy nevyplul na moře, až do svých posledních dnů rád vzpomínal na slavného přítele.

Ernest Hemingway byl oblíbený i mezi místními rybáři – dle legendy se v den jeho smrti sešli v přístavu a spontánně se shodli na vytvoření spisovatelovy busty – z bronzu, který vzali ze svých lodí. V Hemingwayově monumentu připomínajícím Akropoli se tak oči slavného spisovatele upírají stále k jeho milovanému zálivu.

Článek byl publikován 6. 5. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo

 

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.