Waterloo: konec velkého vojevůdce

© Kateřina Lefebvre

V nenápadném městečku Waterloo žije jen 29 000 obyvatel, a přesto jeho název najdeme jako součást rčení v mnoha jazycích. A všude jen s jediným významem – jako symbol fatální prohry.

Město o rozloze 21,03 km² leží v provincii Valonský Brabant asi 20 kilometrů jižně od Bruselu. 20 % jeho obyvatel tvoří cizinci, kteří odtud většinou dojíždí za prací do belgické metropole. Přestože první zmínku o této obci najdeme již v roce 1102, do dějin se zapsala o mnoho staletí později – ale o to významněji.

Bitva velkých národů

Roku 1815 uprchl Napoleon I. Bonaparte z vyhnanství na ostrově Elba a při tažení na Paříž obnovil svoji armádu. Po upevnění své moci ve Francii překročil 15. června 1815 belgické hranice a vydal se směrem na Brusel. O den později porazil pruskou armádu maršála Blüchera a její zbytky nechal pronásledovat třetinou svých vojáků pod vedením maršála Grouchyho. Hlavní síly však obrátil proti Britům, vedeným Arthurem Wellsley, budoucím 1. vévodou z Wellingtonu. Ti zaujali obranné pozice na svahu pět kilometrů od Waterloo, kde zvolili strategické místo, aby byl útok nepřátel rozmělněn o zámek Hougoumont a vesnice La Haye Sainte a Pappelote.

K prvnímu útoku zavelel Napoleon 18. června až v 11.35. Císařův plán byl jednoduchý: skrze špatně bráněný Hougoumont napadnout pravé křídlo nepřítele, tím odvrátit pozornost od útoku na střed formace, a poté prorazit oslabené Wellingotnovy pozice a rozdělit je na dvě části. To vše provést co nejdříve, aby nestihla dorazit pomoc. Předešlé dva dny však vytrvale pršelo tak, že se lidé mimo cesty bořili do bahna. Kvůli rozmoklému terénu se přesun armády zpomalil a navíc francouzská vojska nemohla rozvinout dělostřelectvo, a tak zbyl dostatek času, aby spojeneckým vojskům dorazila posila v podobě vojska maršála Blüchera.

Kolem 15.00 Napoleonův maršál Ney podnikl masový útok jezdectva, při němž sice rozvrátil dvacet karé, tedy obranné čtverce Britů, ale vše vyústilo v masakr dragounů, kyrysníků, granátníků, myslivců i husarů. Později nasadil Napoleon Neyovi na pomoc i zálohu a sám vedl útok na Brity, zatímco tzv. „mladá garda“ a V. sbor generála hraběte Lobau napadly pruského generála von Ziethena. Přestože situace vypadala pro Francouze slibně, jejich porážku zpečetil příjezd Blücherova vojska. O půl deváté večer se francouzští vojáci dali na útěk. Mezi posledními opustil bojiště maršál Ney, pod kterým ten den padlo pět koní a který potvrdil svoji přezdívku nejstatečnější ze statečných.

Výsledkem bitvy Napoleona I., jehož armáda čítala 71 947 mužů, proti koalici Rakouska, Ruska, Pruska a Velká Británie s 67 661 vojákem, doplněných později o 45 000 mužů Blücherovy armády, byl pád Napoleonova stodenního císařství a definitivní konec jeho vojenské a politické kariéry, stejně jako i napoleonských válek v Evropě. Ve čtvrté nejkrvavější bitvě napoleonských válek (po Lipsku, Borodinu a Wagronu) zůstalo na straně Francouzů 25 000 padlých a raněných a 8000 zajatců, zatímco spojenci ztratili 21 700 mužů. 27. června 1815 Napoleon v Paříži abdikoval a byl nucen odejít do vyhnanství na vzdálený ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku, kde roku 1821 zemřel.

Lev cenící zuby na Francouze

Už pět po velké bitvě se na místě, kde byl zasažen mušketou a sražen z koně princ Oranžský, budoucí král Vilém II. Nizozemský, začal stavět zvláštní památník. Jeho autor Jean-Francois Van Geel nechal navršit 43 m vysoký umělý kopec o obvodu 520 m. Na stavbu použil 290 000 m3 zeminy z okolních polí i ze svahů, kde tábořila vojska, takže bitevní pole má dnes zcela jinou podobu, než jak ji zažili velcí vojevůdci. „Vzali mi mé bojiště,“ posteskl si tu v roce 1825 vévoda z Wellingtonu.

Zdolá-li návštěvník 226 schodů tohoto tzv. Lvího pahorku, může obhlédnout slavné bojiště a zorientovat se pomocí informačních tabulí. Na vrcholu kopce je také umístěn kamenný podstavec s železnou sochou lva, který symbolizuje vítězství spojeneckých vojsk. 28 tun vážící socha odlitá v Lutychu cení zuby směrem k Francii a lví tlapa položená na glóbu slibuje mír v Evropě.

Hned na úpatí pahorku vyrostl Memorial 1815. Na ploše o symbolické rozloze 1815 m² je možné se skrze speciální efekty a mnoho audiovizuálních pomůcek, animací i dobových předmětů, uniforem a map seznámit s průběhem celé bitvy. Objektem Vás provede voják jedné z armád, jehož si dle svých preferencí můžete zvolit na audioprůvodci. V návštěvnickém centru lze zhlédnout ukázky z historického velkofilmu Waterloo, natočeného v Sovětském svazu roku 1970.

Kruhové panoráma

Návštěvníci by neměli vynechat ani nenápadnou neoklasicistní rotundu postavenou roku 1911. Vstup do této 15 m vysoké bíle natřené kruhové budovy o vnějším průměru 35 m ozdobil architekt Franz van Ophem dvěma sloupy podpírajícími pediment. Od roku 1912 hostí v Evropě třetí největší a zároveň jedno z mála dochovaných kruhových panorámat na světě. Malíř Louis Dumoulin tu plně uplatnil svůj smysl pro třídimenzionální realitu a perspektivu. Na čtrnácti plátnech vysokých 12 metrů o celkové délce 110 metrů zachytil stav bitvy kolem 16. hodiny, kdy 9000 francouzských jezdců zaútočilo na spojence. Vidět tu lze polské kopiníky, Napoleona obklopeného jeho vojáky, maršála Neye i Wellingtonova karé.

Z platformy uvnitř rotundy ve výšce pět metrů nad zemí se diváci přenesou do středu bitvy, jejíž reálnost podtrhují předměty před plátnem – ploty, osobní věci vojáků, zbraně i těla padlých mužů. Zdání bitvy doplňuje zvukový doprovod, při němž lze zaslechnout zvonění mečů, útok jízdy, svištění dělových koulí či výkřiky raněných mužů.

Podobná panorámata byla na počátku 20. století velmi populární, a tak není divu že jich na téma bitvy u Waterloo vzniklo několik – k jejich autorům patří např. Charles Verlat, Paul Philippoteaux či Charles Castellani. Žádné z nich se však nedochovalo, proto není překvapivé, že Dumoulinův projekt byl roku 1998 vyhlášen historickým monumentem. V roce 2008 navíc tento unikát prošel celkovou rozsáhlou rekonstrukcí.

V okolí Waterloo lze strávit celý den – bojiště je poseto památníky připomínajícími oběti jednotlivých částí bitvy a za návštěvu stojí i Wellingtonovo muzeum umístěné v budově bývalého hostince ve městě Waterloo, kde měl velitel spojeneckých vojsk svůj hlavní velitelský stan, jež vystavuje předměty nalezené na bojišti, mapy bitvy i dobové uniformy.

Článek byl publikován 29. 1. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo

 

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.