Deepavali v Batu Caves

© Kateřina Lefebvre

Je listopadové úterý, brzy ráno a my vyrážíme po severní výpadovce z Kuala Lumpur. Silnice jsou nezvykle prázdné, cestou potkáváme jen několik osamělých aut. A není se co divit. Právě dnes je velká slavnost Deepavali a i hinduisté si rádi přispí.

Svátek řady lamp

Deepavali je svátek světel. Slaví se každý rok po dobu pěti dnů někdy od poloviny října do poloviny listopadu. Lidé si nakoupí nové šaty, děti dostávají sladkosti a některé firmy začínají nový fiskální rok, protože jeho začátek v tak velký den jim prostě musí přinést štěstí.

Před domy se objeví malé olejové lampičky diyas, naplněné přepuštěným máslem Ghí, které symbolizují vítězství dobra nad zlem. Slovo parfém se tu vrací ke svému původnímu významu, neboť per-fume, tedy skrze kouř mají být přilákání bohové Ráma a Lakšmí.

Název tohoto svátku Deepavali či Diwali pochází ze sanskrtu a znamená „řada lamp“. Jeho původ má však různá vysvětlení. Hinduisté v severní Indii tak vzpomínají na návrat Rámy po čtrnácti letech ve vyhnanství. Když se vracel do hlavního města svého království Kóšalsko Ajódhja, obyvatelé rozsvítili před svými domy řadu lamp, aby našel cestu.

V jižní Indii se takto slaví den, kdy Kršna porazil zlého démona Narakasury, a tak osvobodil šestnáct tisíc žen ze zajetí, a své vlastní významy má Deepavali i v sikhismu a džinismu.

Stánky plné obětin

Doprava zhoustla až 13 kilometrů od Kuala Lumpur před odbočkou na Batu Caves, což je nejpopulárnější hinduistické poutní místo mimo Indii, a tak není divu, že se věřící sjíždí v den největšího svátku právě sem.

Ulice byly už zdálky lemované stánky s náhrdelníky z pestrobarevných květů, mezi nimiž převažovaly jiřiny, chryzantémy a dendrobium (česky asi správně, ale nepoužívaně stromobytec), a jednoznačně převládala žlutá barva. Věřící je tu mohou koupit a poté zanechat jako obětiny v chrámu. To, co nás však překvapilo, byly vyskládané umělohmotné lahve mléka a množství kokosových ořechů na pultech.

Až později jsme pochopili, jak důležitý mají význam.

Zakoupené mléko se položí v chrámu mezi obětiny a kněz je během bohoslužeb používá k omytí soch bohů.

Kokosový ořech naproti tomu slouží k potlačení vlastního ega. Postup je jednoduchý: mrštíte s ním vší silou o zem, až praskne a objeví se bílý vnitřek. Ten symbolizuje, že uvnitř jsme všichni čistí. Když se kokos nerozbije, značí to, že vaše ego je příliš silné, a je nutné tuto proceduru opakovat tak dlouho, dokud ořech pořádně nepraskne.

Den D

Když se nám podařilo proskákat až na parkoviště v areálu Batu Caves, pochopili jsme, jak důležitý svátek dnes pro hinduisty je. Všichni byli oblečení v novotou zářících pestrobarevných oděvech, dívky a dámy si tunami make-upu vytvořily dokonalou tvář a mladí muži se narcisticky fotili na každém kroku (moc by mě zajímalo, jak se jim daří rozbíjet své kokosové ořechy). Lidé se pokojně připravovali na výstup, na všechny strany rozdávali úsměvy a ochotně se nechali fotit okouzlenými cizinci. Nebylo tu žádná nervozita, žádné strkání a žádné závody, kdo bude v chrámu jako první. Všichni si v klidu užívali pohodu tohoto svátečního dne.

Jak jsme se tu dozvěděli, množství věřících si v tento den oholí vlasy. Ty totiž v hinduismu představují velmi cennou hodnotu a zbavit se jich značí nejvyšší projev úcty. U žen je pak často k vidění na čele tečka z popela, která vyjadřuje respekt k životu, narození a smrti.

A jak už jsem měla možnost se přesvědčit u dalších mimokřesťanských svátků, všude je klid a pohoda. Nikdo nikam nespěchá, všichni rádi konverzují se svými rodinami, přáteli i cizinci.

Za „vůní“ netopýrů

Centrem dění je posvátná hinduistická svatyně Batu Caves. Jedná se o komplex obřích vápencových jeskyní, čtyři sta milionů let starých, jejichž název odkazuje na řeku Batu, tedy Kamennou řeku, která jim protéká.

Literatura uvádí jako objevitele jeskyní amerického přírodovědce Williama Hornaday, který tu v druhé polovině 19. století prováděl výzkum. Jeskyně našel díky „vůni“ guáno, tedy netopýřích exkrementů. Svůj velký objev publikoval roku 1878 v odborné literatuře, ale pravdou je, že o ní věděli jak místní, tak i čínští osadníci, kteří tu už nejméně 18 let sbírali guáno na hnojení svých zahrádek.

Biologové zdůrazňují, že tyto jeskyně jsou neskutečně zajímavé díky fauně, která tu žije. K vidění tu jsou sklípkani, pavouk liphistiidae, kaloň, netopýři a dlouhoocasí makakové. (Když jsem si první z nich našla na internetu, byla jsem ráda, že jsem se tento fakt dozvěděla, až když jsem jeskyni opustila).

Postupem času tu byly objeveny tři velké jeskyně a několik malých. Oslava Deepavali probíhala v tzv. Chrámové jeskyni. Ta leží vysoko nad okolní krajinou a je nutné k ní vyšplhat po 272 schodech, které tu byly roku 1920 instalovány. Ty původní, dřevěné, později nahradily betonové, jež od srpna 2018 září do dáli paletou pestrých barev.

Překonat „těch pár schodů“ se zdá na první pohled jako hračka, ale při teplotě 35 °C a 90% vlhkosti většina návštěvníků začne předstírat zájem o okolní krajinu a na časté focení se „kvůli kvalitě fotek“ raději zastaví. Popravdě podezřívám i mladé muže, kteří si dělali selfie na každém třetím schodu, že jejich láska ke své tváři je jen zástěrkou špatné kondice.

Jeskynní chrám

Zakladatelem chrámu v jeskyni byl indický obchodník Thamboosamy Pillay, který stojí i za vznikem chrámu Sri Mahamariamman v centru Kuala Lumpur.

Vidět tu lze neuvěřitelné množství oltářů a soch, ale především obrovský chrámový komplex, sestávající ze dvou jeskyní, propojených barevným schodištěm.

První z nich dosahuje výšky až sta metrů a je zasvěcena bohu Muruganovi, druhá, s otevřeným stropem, jeho manželce.

Od roku 1890 stávala v hlavní jeskyni socha boha Murugana. Jde o boha války, který patří k nejdůležitějším hinduistickým bohům.

Mladší bratr Gameši (to je ten se sloní hlavou) přišel na svět jako šestá jiskra, která vyletěla ze třetího oka jeho otce boha Šivy. Uznávám, je to trošku komplikovaná rodina.

Poznáte jej snadno podle oštěpu, s kterým je vždy vyobrazen. Získal jej od Šakty, milenky svého otce, aby jím porazil démonické síly asury, a obecně je tato zbraň považována za nástroj k obnově kosmické harmonie.

Stejně jak ostatní hinduističtí bohové má i Murugan své přepravní zvíře. Je jím páv, jehož množství vyobrazení je vidět v Chrámové jeskyni.

Murugan také tvoří dominantu celého objektu. Jeho pozlacená skoro 43 metrů vysoká socha je vidět už z dálky. Největší zobrazení tohoto boha na světě váží 250 tun a na pozlacení oceli, z níž je vyrobena, se spotřebovalo 300 litrů zlaté barvy. Vztyčená tu byla po třech letech stavby roku 2006 a dnes představuje ideální výmluvu pro ty, kteří si na schodech potřebují udělat vydýchávací přestávku: „musím přeci prozkoumat detaily tohoto obra i zezadu!“

S postupujícím dnem věřících přibývalo a celý areál se zaplnil.

Byli jsme však ubezpečeni, že daleko více lidí se sem sjíždí na slavnosti Thaipusam, které se konají na přelomu ledna a února, kdy se oslavuje vítězství Murugana nad démonem Tarakasurem. Jedná se o svátek sebeobětování, kdy se věřící po dlouhém půstu bičují a propichují si kůži a tváře.

No, musím připustit, že Deeavali mi je sympatičtější.

2 komentáře

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.