Paříž z výšky

© Kateřina Lefebvre

Přestože jste prošli Paříž křížem krážem, první pohled z výšky na „krásku nad Seinou“ vám vyrazí dech. Velkorysost bulvárů i uniformita změti šedivých střech i budov vám poskytne další důvod se do mademoiselle Paris znovu zamilovat.

Eifelovka

Nikdo, kdo jen na chvíli Paříž navštívil, si nemohl nechat ujít Eiffelovu věž. Konstrukce z roku 1889 dosahující 324 metrů, postavená u příležitosti 2. světové výstavy ve Francii a zároveň 100. výročí francouzské revoluce, neodmyslitelně patří k hlavnímu městu. Návštěvníky tu však čeká důležité rozhodnutí, do jaké výšky vystoupají.

Do prvního patra vyveze návštěvníky výtah, ale zdatní jedinci bez problémů vyběhnou 360 schodů, které sem vedou. Z výšky 57 metrů tu mohou pozorovat miniaturní postavy na Martových polích a nakukovat do oken okolních domů. Pro odvážné tu byla nově zbudována skleněná podlaha. Málokomu při prvním vstupu na ni nemravenčí nohy a nelechtá u žaludku.

Těm, kteří zdolají dalších 359 schodů dělících druhé patro od prvního, či do výšky 115 metrů vyjedou výtahem, se otevře pohled na širší okolí. Rozpoznat tu mohou všechny důležité stavby Paříže a pochopí i strukturu celého města.

Do nejvyššího, třetího poschodí lze vyjet jen výtahem. Dech beroucí výhled až 67 km se každému nesmazatelně vryje do paměti a člověk teprve tady ve výšce 276 metrů pochopí genialitu Eiffelovy stavby, která si až do roku 1930 zachovala světové prvenství ve výšce.

Zážitek umocní i stabilita věže – i při velmi silném větru se její vrcholek odkloní pouze o 12 cm. Problém představují spíše horké dny, kdy věž vyroste o 18 cm a její vrchol se odkloní od Slunce až o jeden metr. Problém nahoře činí většinou jen pomyšlení na křehkost konstrukce, neboť kdyby se roztavila na vrstvu železa o rozloze odpovídající základně věže, nepřesáhla by výšku 8 cm.

Sacre Coeur

Druhý nejvyšší bod v Paříži lze dosáhnout v kopuli Sacre Coeur. Už pohled z prostranství před bazilikou z vrcholu stotřicetimetrového kopce Montmartru stojí za to. Ale ti, kteří zdolají dalších skoro 300 schodů úzkého točitého schodiště až do kopule baziliky, budou odměněni výhledem až 30 km daleko. Kromě Notre Damu a mrakodrapů La Défense tu lze z výšky vidět Pantheon, park Bois de Vincennes a na opačné straně i baziliku Saint-Denis. Zblízka si tu také lze prohlédnout zvláštní bílý kámen, z něhož je bazilika postavena a který má samočisticí schopnost.

Montparnasse

Pro večerní výhled na město je ideální věž Montparnasse. Tento ošklivý mrakodrap ze 70. let, rušící odevšad výhled na Paříž, nabízí ve svých vrchních patrech úchvatný pohled na celé město. Budova očividně vznikla pro kancelářské účely, a tak i přístup na vyhlídku ve výšce 210 metrů je poněkud nelogický. Po zdolání schodů nahoru ke vstupu, zakoupení vstupenek a bezpečnostní kontrole, musí návštěvníci opět sejít dolů k výtahům. Ty je vyvezou do 56. patra, kde je uvítá prosklený prstenec s kavárnou a audiovizuálními informačními tabulemi.

Nejlepší pohled se však naskytne, projdete-li nenápadnými dveřmi orámovanými oranžovou barvou a vyjdete-li po úzkém schodišti o tři patra výš. Nahoře jako odměna čeká otevřená plošina obklopená skleněnými zdmi.

Večerní pohled na rozsvěcující se město je neopakovatelným zážitkem. Kromě Eifelovky tu lze snadno identifikovat základní body Paříže, jako např. zářící náměstí Concorde či Notre Dame. Centrum Pompidou prozradí šikmé červené čáry světel označujících schodiště, v temných plochách lze identifikovat Lucemburské a Tuillerijské zahrady, velkoryse osvětlený bulvár Avenue du Maréchal Gallieni spojuje most Alexandra III. s Invalidovnou, … Ti, kteří si chtějí nádherný večer ještě více užít, si ho mohou ozvláštnit skleničkou šampaňského prodávanou přímo na horní plošině.

Vítězný oblouk

Další památku, kde si turisté mohou užít trochu jiný pohled na Paříž, nechal postavit už Napoleon. Ten slíbil svým vojákům po bitvě u Slavkova, že se domů vrátí pod vítězným obloukem. Stavba však prošla mnoha problémy, a tak slavnostně odhalena byla až 15 let po smrti velkého vojevůdce za vlády Ludvíka Filipa Orleánského.

Už zvenku zaujme čtyřmi reliéfy znázorňujícími triumf oslavující Vídeňskou smlouvu, dobrovolníky odcházející roku 1792 bránit národ proti Rakušanům a Prusům, obranu roku 1814 a mír uzavřený o rok později. Za prohlídku stojí i hrob neznámého vojína z roku 1920, u nějž se každý den v 18.30 zapaluje věčný plamen.

Na horní plošinu na vrcholu Vítězného oblouku ve výšce 51 metrů projdou návštěvníci muzeem věnovaným napoleonským válkám a 1. světové válce a o patro výše malou výstavou zaměřenou na historii této stavby, postavené dle plánů Jeana Francoise Chalgrina.

Po zdolání 360 schodů druhého největšího vítězného oblouku na světě se návštěvníkům naskytne nádherný především na pozoruhodný půdorys samotného náměstí Place Charles de Gaulle. Jeho podobu vytvořil v rámci rozsáhlé přestavby Paříže vedené během Druhého císařství baronem Haussmannem architekt Jacquese Hittorff a v březnu roku 1907 obejmul oblouk první kruhový objezd v Paříži. Při pohledu na dvanáct paprskovitě uspořádaných ulic vycházejících od oblouku, pojmenovaných většinou po slavných francouzských generálech, se zdá jasné, proč tomuto náměstí Pařížané neřeknou jinak než Etoile, Hvězda. Pravdou však je, že tento název lze dohledat již v 18. století a vychází z křížení loveckých cest na tomto místě.

Dnes tu začíná ulice Champs-Élysées, spojující oblouk s Tuilerijskými zahradami. Arc de Triumph je tak centrálním bodem osmikilometrové osy spojující La Grande Arche s Louvrem.

Nádherný je tu především západ slunce, při němž můžete v podvečerním světle sledovat Eifelovku, Montmartre či slunce mizící za mrakodrapy La Defénse.

Centre Pompidou

Úžasný pohled na Paříž skýtá ze své terasy i jedna z nejdiskutovanějších a nejkontroverznějších staveb středu Paříže Centre Pompidou. Už zvenku návštěvníky zaujme skeleton budovy obehnaný mohutnými trubkami různých barev. Snahou autorů Richarda Rogerse a Renza Piana bylo vytvořit funkční budovu s „vnitřnostmi vně“ tak, aby uvnitř bylo co nejvíce místa. Trubky proto nejsou jen nezvyklou dekorací, ale plní i svou funkci – modré skrývají klimatizaci, zelené vodu a odpady, žluté elektřinu a červená barva označuje jezdící schody.

Z 6. patra budovy si je možné prohlédnout nejenom technické detaily samotné stavby, ale terasa nabízí i jiný pohled na Stravinského fontánu, gotický kostel sv. Marie, Notre Dame, Eifelovku i Sacre Coeur.

Vstupné si mohou návštěvníci koupit přímo jen na vyhlídku na střeše budovy, ale byla by škoda vyhnout se galerii moderního umění ve 4. a 5. patře, která se pyšní díly Picassa, Kandinského, Miróa, Pollocka, ale i českého malíře Františka Kupky.

Notre Dame

Zcela jiného charakteru je vyhlídka z ochozu katedrály Notre Dame. Vystoupáte-li po 387 schodech úzkým temným schodištěm do míst, odkud se dolů vrhnul Hugův Quasimodo, uvidíte nejenom slavné stavby Paříže, ale především detaily tohoto gotického kostela. Právě tady návštěvník může pochopit, že katedrála vůbec nebyla postavena pro potěchu člověka, ale že je velkým jednotným systémem, v němž má každý detail své místo. Kromě mnoha soch a chrličů si tu návštěvníci mohou prohlédnout i známý zvon Emanuel, který byl dle pověsti ulit ze šperků, jež na obnovu katedrály věnovaly místní dámy.

Článek byl publikován v páteční příloze Víkend deníku Právo

 

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.