První věc, které si ve Valencii všimnete, že je to čisté město. Čisté jsou ulice, metro i autobusy. Město, o které se jeho obyvatelé starají.
Valencii založili roku 138 př. n. l. římští legionáři na břeh řeky Turia a nazvali ji Valentia Edetanorum. Na počátku 8. století město dobyli Arabové, kteří sem kromě islámu přinesli i svůj právní řád, výrobu keramiky, hedvábí a kožených výrobků a díky systému zavlažovacích kanálů učinili z tohoto kraje zemědělské a průmyslové centrum. Valencie se zároveň stala hlavním městem rozsáhlého maurského království.
V květnu roku 1094 město ovládl po několikaletém obléhání kastilský rytíř Rorigo Díaz de Vivar, zvaný Cid. Tento španělský národní hrdina, opěvovaný v eposu Píseň o Cidovi, toleroval jako nezávislý vládce jiná vyznání a křesťané i Maurové tu žili bez problému vedle sebe. Obě skupiny také mohly zastávat úřední i vojenské funkce. Velkou změnou pro celou oblast byl příchod Jakub I. roku 1238. Ten rozdělil půdu mezi šlechtu, která se podílela na obsazení Valencie, a vyhlásil nové zákony, tzv. valencijské furs, které platily až do 18. století, kdy je zrušil Filip V. jako trest za to, že se Valencie spojila s Karlem V. ve válkách o španělské dědictví.
Valencijské dobroty
Dnešní třetí největší město a zároveň metropole jednoho ze sedmnácti autonomních společenství Španělska leží uprostřed úrodné půdy zvané huerta, rozparcelované na pomerančové háje a zelinářské zahrady. Díky původně maurskému zavlažovacímu systému se tady jako na jediném místě v zemi daří i rýži, jež se stala základem jídelníčku místních obyvatel. Není proto divu, že právě tady vznikla paella. Toto typické španělské jídlo se připravuje na nízké rovné pánvi, kde se rýže bez poklice vaří společně s dalšími ingrediencemi – nejčastěji s kuřecím či králičím masem, hlemýždi, mořskými plody či fazolemi. Rýžový základ má i pokrm arròs a banda, kdy se rýže vaří v rybím vývaru. K lokálním specialitám patří i sladký nápoj z hlíz zelenošáchoru jedlého, zvaný horchata, podávaný většinou s tvz. fartons, sladkými tyčinkami, které chutí připomínají koblihy. Poměrně matoucí je název aqua de Valencia, tedy Valencijská voda. Ta nemá s vodou nic společného – skládá se ze šumivého vína cava, pomerančového džusu, ginu a vodky.
Učebnice architektonických slohů
Přestože historické centrum Valencie není rozsáhlé, nalézt tu můžete množství zajímavých budov.
Na místě bývalého římského fóra vzniklo náměstí Plaza de la Virgen, jemuž vévodí kašna v podobě pololežícího muže. Ten představuje životodárnou řeku Turia a osm panen s nádobami chrlícími vodu, které jej obklopují, symbolizuje zavlažovací kanály napájené touto řekou. Jen na dohled odsud stojí gotický Palau de la Generalitat z 16. století, kde dnes sídlí místní vláda.
V nenápadné budově na okraji náměstí se skrývá nejstarší evropská soudní instituce zvaná Tribunal de las aquas. Tento vodní soud zasedá každý čtvrtek v poledne a více než tisíc let řeší problémy ohledně vody mezi farmáři a zabývá se i správou zavlažovacích kanálů. Přestože probíhá ve valencijštině, stojí za to se jej zúčastnit.
Na náměstí ústí i jeden ze tří portálů Katedrály Panny Marie. Ta vyrostla na místě dřívější mešity roku 1262, ale díky několika staletí trvajícím přístavbám je její podoba velmi nejednotná. Na Plaza de Virgen ústí gotický portál Puerta del Apostoles, zatímco na její východní straně vede románské průčelí Puerta del Palau. Hlavní vchod do katedrály tvoří barokní Puerta de los Hierros z 18. století, kde lze do kostela vejít z příjemného a kavárnami obklopeného náměstí Plaza de la Reina. Tady také je vstup do katedrálního muzea, které skrývá mnohé poklady, jakou jsou např. dva Goyovy obrazy, ale také achátový, zlatem zdobený svatý grál, který dle legendy užíval Kristus při poslední večeři. Vystoupáte-li 207 schodů osmihranné zvonice zvané El Micalet, naskytne se vám nádherný výhled na město z ptačí perspektivy.
Budova, kterou by žádný z návštěvníků neměl v centru města minout, je La Lonja. Základní kámen jedné z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě byl položen roku 1483 z iniciativy Městské rady. Původně hedvábnou a plodinovou burzu rozdělili její architekti Pere Compte a Joan Ibarra na tři části. Ve Smluvním sále s kroucenými gotickými sloupy bylo sídlo městské banky zvané Taula de Canvis a zároveň sloužil k domlouvání obchodů. V prvním podlaží se nachází renesanční Konzulát moře s nádherně zdobeným stropem z 15. století. S věží jsou tyto dvě místnosti spojené točitým vnějším schodištěm, vycházejícím z malého nádvoří, zastíněného pomerančovníky.
Hned naproti stojí jedna z největších tržnic na světě Mercat Central. Secesní budova ze železa, skla a kachlíků z roku 1928 skrývá skoro tisíc stánků, které každý den dopoledne kromě neděle nabízí ovoce, zeleninu, maso, čerstvé ryby, plody moře, ale i koření. Naskýtá se tu i ideální příležitost ochutnat horchatu.
Město vědy a umění
Řeka Turia, na níž Valencie vyrostla, byla kvůli povodním přeložena roku 1957 na jih od města a v jejím původním korytě vznikl na konci 80. let 20. století osm kilometrů dlouhý pruh zeleně, vodních ploch a sportovních areálů. V jedné jeho části našlo své místo Město vědy a umění. Jeho hlavní architekt Santiago Calatrava se dostal k tomuto projektu oklikou – vyhrál soutěž na stavbu telekomunikační věže, která však byla nahrazena jinou stavbou. Calatrava byl pak pověřen úkolem vypracování plánů pro celý tento velkolepý projekt, na kterém se nemalou měrou podílel i Felix Candela. V letech 1991 až 2005 tu na ploše 350 000 m² vznikl soubor budov inspirovaných přírodou.
Jako první bylo dokončeno roku 1998 prostorové kino L´Hemisfèric. Ve stavbě ve tvaru oka či lastury vystupující z vody sídlí i planetárium a laserová show. V kině IMAX se promítají filmy s astronomickou, historickou a biologickou tematikou. Při návštěvě tu nezapomeňte vyzkoušet úžasnou ozvěnu uvnitř budovy a skvělou akustiku, která mimo jiné umožňuje, aby dva lidé na různých koncích pilíře „oka“ spolu mluvili, aniž by je ostatní slyšeli.
Muzeum vědy pojmenované po princi Filipovi našlo své místo v 214 metrů dlouhé budově z bílého betonu a skla, připomínajícího kostru velryby. Na ploše 42 000 m², rozdělené do třech podlaží, si návštěvníci každého věku mohou prohlédnout výstavy týkající se DNA, zemské přitažlivosti, vývoje života na Zemi či legendárních postav vědy.
13. července 2005 byl slavnostně otevřen Palác umění královny Sofie, sdružující operní dům s uměleckým centrem. Čtyři velké sály tu jsou zasvěceny hudbě a scénickému umění a jejich technické vybavení umožňuje realizaci jakéhokoli představení. V budově o šířce i výšce 163 metrů připomínající rytířskou přilbu může představení sledovat až 1300 diváků.
Největší návštěvnosti ze všech budov Města umění a vědy se těší L´Oceanogràfic. V tomto největším evropském mořském akváriu postaveném v podobě leknínu reprezentuje každá budova rozdílné prostředí – projít se tu můžete polární zónou, oblastí Rudého moře, Středozemím, ale i delfináriem a dvěma podvodními tunely, z nichž jeden dosahuje délky 70 metrů. Voda z tohoto komplexu by naplnila patnáct padesátimetrových plaveckých bazénů.
Futuristické budovy tohoto města doplňuje i závěsný most l´Assut de l´Or, obrovská zimní zahrada l´Umbracle z 55 bílých kovových oblouků o výšce 18 m a kryté prostranství Agora, hostící koncerty a sportovní akce.
Pláže
Pobyt ve Valencii by nebyl úplný bez návštěvy místních pláží. Z centra je možné dostat se na ně během chvíle autobusem, ale jezdí sem i tramvaj. Na východě města na místě původního přístavu obchodních lodí se tu po délce 2 km táhnou dvě široké městské pláže El Cabanyal a La Malvarroza. Středomořské klima se suchými horkými léty umožňuje užít si tu dosyta klidného moře a zlatavého písku. Promenáda je obklopená hotely, bary a restauracemi a představuje ideální místo pro jízdu na kole a bruslích či pro romantickou procházku.
Článek byl publikován 10. 6. 2016 v páteční příloze Víkend deníku Právo
Přidejte odpověď