Vatikán: nejmenší stát na světě

© Kateřina Lefebvre

Nejmenší uznaný stát na světě, cíl miliónů turistů, sídlo představitele více než miliardy lidí. To vše je Vatikán. A mnohem více.

Na pravém břehu řeky Tibery stál na počátku našeho tisíciletí malý pahorek zvaný Vaticanus Mons. Jeho název, vycházející ze starolatinského vates, tedy věštěc, odráží fakt, že tu v době starověkého Říma stávala věštírna.

Právě na tomto pahorku byl pohřben svatý Petr, umučený v nedalekém cirku. Roku 313 toto území věnoval císař Konstantin papeži Miltiadovi a o 13 let později tu vznikla křesťanská bazilika. Již v 6. století zde sice vyrostl i papežský palác, ale papež v této době sídlil spíše v Lateránu.

Papežský stát, zahrnující velkou část střední Itálie, sice existoval již v letech 756-1870, ale městský stát Vatikán v dnešní podobě vznikl až na základě Lateránských smluv, podepsaných roku 1929. Tento městský stát o rozloze 44 ha má něco přes 800 obyvatel, tvořených diplomaty, kardinály, úředníky, ale i 110 členy Švýcarské gardy.

Barevná armáda, bankomat v latině i rozhlas pro celý svět

Jedná se o nestarší a nejmenší armádu na světě, jež vznikla 22. ledna 1506, kdy do Říma po tříměsíčním pochodu dorazila stopadesátičlenná posádka švýcarských gardistů. Jejich odhodlání a bojeschopnost se prokázaly mimo jiné i o jednadvacet let později při plenění Říma, kdy pouze 189 vojáků bránilo Klementa VII. proti mnohatisícové španělské armádě. Přestože 147 z nich bylo pobito, zabezpečili bezpečný přesun papeže do úkrytu na Andělském hradě. I když v dnešní době představuje spíše reprezentativní vatikánskou stráž a jejich barevné uniformy cíl fotoaparátů turistů, na její členy jsou kladeny velmi vysoké nároky. Katolíci ve věku od 19 do 30 let musí dosahovat výšky alespoň 174 cm a navíc se mohou oženit až po dosažení věku 25 let, odsloužení 3 let, upsání se do armády na 3 roky a získání hodnosti desátníka.

Kromě armády má Vatikán spoustu dalších specifik – není členem Evropské unie ani EMU, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své euromince, vydává vlastní noviny l´Osservatore Romano a jeho rozhlasová stanice vysílá v 37 jazycích. Za zmínku stojí bankomat, který asi jako jediný na světě nabízí instrukce pro bankovní operace v latině.

Papež

Hlavou Vatikánu je doživotně zvolený papež, jenž je představitel moci zákonodárné, výkonné i soudní, biskupem Říma a hlavou římsko-katolické církve. Volený je po smrti či abdikaci předchozího papeže na konkláve v Sixtinské kapli a jeho zvolení oznámí věřícím bílý kouř ze spálených volebních lístků.

Papežovo suverénní území ve Vatikánu zahrnuje baziliku svatého Petra, Svatopetrské náměstí, Apoštolský palác, Vatikánské zahrady, Vatikánská muzea, Vatikánskou apoštolskou knihovnu a je doplněné o exteritoriální území, tedy čtyři papežské baziliky a papežovo letní sídlo v Castel Gandolfo.

Papeže lze vidět i v neděli ve 12.00, kdy ze své rezidence v Apoštolském paláci žehná přítomným davům.

Náměstí svatého Petra

Příchod na Svatopetrské náměstí naplánoval v 17. století Gian Lorenzo Bernini jako ohromující překvapení – po bloudění spletí středověkých uliček měl být poutník okouzlen 240 m širokým náměstím, jehož tvar symbolizuje otevřenou náruč církve vítající věřící. Tento záměr však baroknímu architektovi překazil Benito Mussolini, který nechal vybudovat širokou příjezdovou cestu.

Náměstí obklopenému sloupovými kolonádami dominují dvě fontány z poloviny 17. století a 41 m vysoký granitový egyptský obelisk, který do Říma nechal přepravit Caligula, aby zdobil střed cirku. K jeho vztyčení na dnešním místě roku 1586 bylo zapotřebí čtyřměsíční práce tisíce mužů za pomoci 150 koní.

Chrám svatého Petra

V nedalekém cirku zemřelo roku 64 n. l. za krutého mučení mnoho křesťanů, kteří byli obviněni z vypálení Říma. Mezi ně patřil i sv. Petr, který byl pohřben na severovýchodním srázu vatikánského pahorku. Jeho prostý hrob se stal poutním místem a ve 4. století tu vznikla starokřesťanská bazilika, která byla po staletí rozšiřována a přestavována.

Dnešní podoba kostela začala vznikat však až roku 1505. Během více než století výstavby se spolu s architekty měnily i plány. Na stavbě se podíleli mimo jiné i Donate Bromand, Rafaelo Santi, Michelangelo Buonarroti, Carlo Moderna a v roce 1629 ji dokončil Gian Lorenzo Bernini.

Až do roku 1990 největší kostel na světě zaujímá rozlohu 15 160 m² a vejde se do něj 60 000 věřících. Samotná kopule o vnějším průměru 58,9 m váží 14000 tun a její nejvyšší bod dosahuje 133,30 m. Již zvenku zaujme 211,5 m široká stavba pěti vstupními branami, z nichž levou, zvanou Porta della Morta se přináší rakve se zesnulými papeži a pravá Porta Santa se otevírá jen u příležitosti Svatého roku. Řadu devíti oken nad podloubím zdobí centrální lodžie, odkud papež uděluje každý rok požehnání Urbi et Orbi. Nad ním lze obdivovat balustrádu se 13 sochami, zpodobňujícími Krista, sv. Jana Křtitele a jedenáct apoštolů.

V obrovském interiéru se nachází např. Michelangelova Pieta z roku 1492, kaple Nejsvětější svátosti s pomníky Inocence VII. a Matyldy Toskánské, 30 metrů vysoký baldachýn nad hrobkou sv. Petra vyrobený roku 1633 Lorencem Berninim či nejvzácnější relikvie baziliky, trůn sv. Petra. Místní krypta pak ukrývá více než sto hrobů papežů a významných osobností, mezi něž patří i kardinál Beran.

Vatikánský palác

55000 m² z plochy Vatikánu zabírá Vatikánský palác, jehož základy byly položeny již v 6. století. Celkem obsahuje více než 1400 sálů, kaplí a pokojů a část z něj je vyhrazena Vatikánským muzeím. Objekt, nabízející návštěvníkům 7 km sálů a obrazáren, ukrývá jednu z nejvýznamnějších uměleckých sbírek na světě. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout exponáty z doby antiky, ale i z Egypta, etruské umění, středověká i renesanční díla, exponáty z 15. až 19. století, ale i moderní sakrální umění. Součástí prohlídky jsou i Raffaelovy sály. Jedná se o řadu čtyř pokojů a dvorany, jež sloužily jako obytné komnaty papeže Julia II. Ten rozhodl přemalovat původní výzdobu a dal šanci neznámému pětadvacetiletému Raffaelu Santi, který vytvořil světoznámé fresky s filosofickými a náboženskými motivy.

Vrcholem prohlídky vatikánského paláce je dvacet metrů vysoká Sixtinská kaple, zdobená freskami s motivy Starého a Nového zákona. Autorem těchto dechberoucích maleb je Michelangelo, přestože se k této práci dostal díky zlomyslnosti. Italský architekt Bramanti byl velkým příznivcem Raffaela Santi a mladičkého Michelangela neměl v oblibě. Jízlivě doporučil právě Michelangela pro náročnou výzdobu stropu Sixtinské kaple a byl přesvědčený, že tento především sochař tuto práci nezvládne a znemožní se.

Michelangelo po chvíli váhání práci přijal a odhalení prvních fresek způsobilo senzaci. Papež pak odmítl další Bramantiho přemlouvání a celou výzdobu zadal tomuto géniovi. Neuvěřitelný se zdá i fakt, že Michelangelo po dvou týdnech propustil všech svých sedm pomocníků pro neschopnost a celý strop dokončil sám.

Sám sebe zpodobnil na fresce na čelní stěně zvané Poslední soud. Ta vznikla více než dvacet roků po freskách na stropě a mezi 391 postavami lze nalézt Michelangelův obličej v postavě sv. Bartoloměje.

Článek byl publikován 18. 12. 2015 v páteční příloze Víkend deníku Právo

320x100.jpg

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.