Berlín: moderní město plné historie

© Vincent Billian

Město, které se vyrovnalo se svou minulostí, překročilo svůj stín a uchopilo své šance. Město, v jehož ulicích se odráží evropské dějiny 20. století. Moderní metropole, kterou nelze neobdivovat. To vše je Berlín, druhé největší město Evropské unie.

Centrum politické moci, kultury i vzdělání

Dnešní Berlín je nejenom hlavní město Německa, ale společně s Hamburkem a Brémami jednou z tří spolkových zemí SRN. Své sídlo tu našel spolkový prezident, ale i vláda a parlament. Mladí lidé zde mohou studovat na třech univerzitách a všichni mohou nalézt kulturní vyžití v mnoha divadlech, kabaretech a třech operních domech, ale i v nespočetném množství muzeí a galerií. Vrcholem kulturní sezony je Berlínský filmový festival, který již od roku 1951 uděluje prestižní ocenění Zlatý medvěd.

Návštěvníci tu však na každém kroku naráží na připomínky minulosti, ať už slavné doby Pruska, odrážející se v honosných stavbách na ulici Unter den Linden a v zámku Charlottenburg, či naopak na temnější doby, připomínající nástup nacismu, druhou světovou válku a rozdělení Německa.

Královská metropole ze dvou zastávek obchodníků

Úplně první zmínka o Berlíně pochází z roku 1244. Tehdy obchodníci založili v polovině tržní cesty mezi opevněnými osadami Köpernick a Spandau na řece Sprévě dvě osady: Berlin a Cölln. Jako centrum obchodního ruchu v Braniborsku se obě vesnice rozrůstaly, nakonec se spojily a od roku 1451 si je braniborští markrabí zvolili za své hlavní sídlo.

Za královské město a hlavní město Pruska si Berlín roku 1701 zvolil i král Friedrich I. Pruský a o 170 let později se z něj stalo hlavní město Německa.

Tolerantní setkávání kultur

V té době bylo proslaveno svou tolerancí. Po staletí se sem sjížděli uprchlíci z celé Evropy, roku 1631 sem přijelo třicet židovských rodiny z Vídně, v roce 1685 tu našlo útočiště tisíce francouzských hugenotů a po roce 1730 sem přišlo nemalé množství protestantů z Čech. I proto se v této době počet obyvatel ztrojnásobil a populace čítající 56 000 lidí vyzvedla Berlín na pozici největšího města Svaté říše římské.

Nastupující králové Pruska podporovali rozvoj vzdělání a kultury, takže tu na přelomu 17. a 18. století vznikla Akademie věd, Akademie umění, Státní opera, katolická katedrála sv. Hedviky a Humboldtova univerzita.

I díky tomu získal Berlín v této době přízvisko Athény na Sprévě.

Napoleon a reformy

Po prohrané bitvě u Jeny roku 1806 triumfálně vpochodovala do Berlína Napoleonova vojska. Tento vládce nechal potupně odstranit kvadrigu z berlínského symbolu – Braniborské brány a odvezl ji do Paříže.

Když se vrátila pruská vláda, zastihla Berlín celoevropská vlna reforem. Lidé zpochybňovali práva šlechty na vládnutí. Friedrich Wilhelm III. byl donucen udělat několik drobných změn, ale větší systémová reforma stále chyběla. I to vedlo ke krvavým revolucím roku 1848. Král proto velmi rychle obrátil a ostentativně podporoval liberalismus a rozvoj otázky národa.

Slavná doba Pruska

Od roku 1862 utvářel podobu Pruska ministerský předseda Otto von Bismark. Za svůj cíl si stanovil vytvoření jednotného Německa s pruskými monarchy v čele. Výsledkem jeho snah bylo, že se Berlín stal roku 1871 hlavním městem Německé říše, konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem. Příznivý rozvoj  státu však přerušila první světová válka. Na jejím konci, 9. listopadu 1918, abdikoval císař Wilhelm II. a moc přešla do rukou nejsilnější strany SPD. O rok později byla vyhlášena Výmarská republika, jejíž ústava přinesla mnoho dobrých změn, jako např. volební právo žen, ale zároveň umožnila kancléři vládnout pomocí vyhlášek – ústupek, jež později použil Hitler při své cestě k moci.

Město zničené bombami i zdí

Po druhé světové válce zbyly z Berlína trosky, bombardování zničilo 40 % obytných ploch a hlavní město bylo rozděleno do čtyř okupačních zón. To již byla předzvěst Berlínské blokády roku 1948 a pozdějšího rozdělení města na Západní a Východní Berlín. Vše vyvrcholilo 13. srpna 1961 zbudováním Berlínské zdi, která ukončila veškerou komunikaci mezi dvěma sektory města.

Po strhnutí zdi se roku 1990 stal Berlín znovu hlavním městem sjednoceného Německa a v roce 1999 i sídlem vlády. Nová vládní čtvrť, jejíž základ tvořila budova Říšského sněmu, začala ožívat kancelářskými budovami a sídly zahraničních ambasád. Nově také vznikla čtvrť kolem Postdamer Platz a Berlín přizval věhlasné světové architekty, jako jsou např. Norman Foster či Ieoh Ming Pei, k celkové obnově.

Berlín – město na seznamu cestovatelských snů

Dnešní je Berlín s 3,5 miliony obyvatel vzrušujícím a lákavým městem pro život, práci i pro jen několikadenní návštěvu. Živoucí centrum nabízí kromě kulturního vyžití a množství památek a muzeí i mnoho zelených ploch k odpočinku. Žádné jiné německé město neposkytuje tolik odpočinkových zón ve svém centru. I proto nelze než souhlasit s německým rčením: „Nehleď na vzdálenost, Berlín vždycky stojí za tu cestu!“

Článek byl publikován 3. 6. 2015 na stránkách https://m.radynacestu.cz/magazin/berlin/

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.